Štěně - první měsíce života

O čem bylo napsáno mnoho. To je otázka plemene a věku. Ale stejně důležité je vzdělávat se pro velké i malé, pro tlusté i hubené.

S výcvikem svého psa můžete začít od pondělí, nebo tuto bolestivou věc nemůžete dělat vůbec, ale vždy ho vychovávejte, i když to opravdu nechcete. Něco, co se vám líbí, něco, co se vám nelíbí, včera naplácal, zítra pochválil. Podíváte se a pes nashromáždil dostatek informací o tom, co je možné a co nemožné, jak se zachovat v jedné situaci a jak se nechovat v jiné.

Nevědomá výchova je příjemná věc, protože je nevtíravá. Ale ve výsledku najednou najdete na opačném konci vodítka stvoření připravené všechny olizovat, nebo zbabělé, nebo vše žeroucí ze země a plivající na majitele tak otevřeně, že se stydí před kolemjdoucími. Navíc korigovat chování dospělého psa, ach, jak těžké. například, je velmi vzácné odstavit nevychovaného (čti: "nevychovaný") sebrat ze země ročního psa. Ale výchovné metody mohou takovému chování zabránit.

Pravidla chování u stolu nejsou nijak složitá, jejich výchovná hodnota spočívá ve stálosti aplikace a přísného dodržování vámi, vašimi rodinnými příslušníky, hosty a dalšími lidmi zvenčí.

Pravidlo jedna. Pes může a měl by jíst pouze z misky nebo z rukou. Nikdy nedávejte svému psovi jídlo v jiných situacích. Po čase pouhý pohled na misku spustí u psa stravovací chování. Cokoli chcete dát svému psovi, dejte to do misky.

Pravidlo dvě. Pes by měl jíst jídlo pouze na povel. Příkaz může být libovolný. Pokud je štěně velmi malé, podržte ho, nenechte ho zahrabat se v misce po dobu 15-30 sekund a poté na povel povolte. Pokud štěně vyrostlo, posaďte ho před plnou misku a postupně zvyšujte rychlost závěrky. Nikdy nenechte svého psa jíst bez povelu.

Pravidlo tři. Nikdy nenechte svého psa sbírat z podlahy nebo země. Pokud kousek vypadl z misky, vypadl z ruky, vypadl psovi z tlamy, stává se pro štěně tabu. Není nutné štěně bít. Stačí ho podržet nebo odstrčit, okamžitě mu na povel nabídnout jídlo z ruky. Spadlý kus musí být vzdorovitě odstraněn. Nedávejte psovi čerstvě odebraný kus.

Od 2-3 měsíců můžete provádět speciální kurzy. Když dáváte psovi „pamlsek“, některé kousky schválně upusťte. Pokud štěně sahá po spadlém kousku, mírně jej zatáhněte a ihned na povel nabídněte z vaší ruky další. Jak vaše štěně stárne, trénujte štěně, aby sedělo nad upuštěným jídlem po delší dobu a občas mu krmte kousky z dlaně.

Když štěně vidí, jak kus spadl, neřítí se za ním, ale k vám a bude vyžadovat své, dejte si hodnocení výborně a přejděte na další lekci. Při pohybu se psem na vodítku vyhoďte po cestě hrst „pamlsků“ a při jeho obcházení se ujistěte, že pes nesahá na něj, ale na vaši ruku.

Pravidlo čtyři. Nikdy nenechte psa krmit cizími lidmi. Pes by neměl přijímat potravu od cizích lidí, ale zároveň se nebát natažené ruky s jídlem a nebýt agresivní. To je velmi důležité zejména ve velkých městech, kdy pejskovi může každou chvíli podat bonbón nebo perník od zvířátkového milovaného dítěte nebo soucitné stařenky.

Vytvoření tohoto chování není tak obtížné, jak se zdá. Jde hlavně o to, dát psovi jasně najevo, že člověk, i když natáhne „lahůdku“, mu nedá nikdy jíst. Prostě ne. Ubližovat štěněti je přitom stejně nežádoucí jako předstírat, že se ho bojí. Pamatujme: agresivita i zbabělost jsou stejně nežádoucí.

Lhostejnost psa k natažené potravě se dosahuje několika tréninky, při které žádáte příbuzné, známé a známé svých známých, aby psovi nabízeli žrádlo a nedávali, včas zatnete ruku v pěst. Kéž by takových cizinců bylo víc. Štěně si rychle zapamatuje 2-3 stálé pomocníky a vše půjde dolu vodou. Je velmi užitečné po nabídnutí jídla cizími lidmi štěně pochválit a dát mu pár kousků z kapsy.

Výchovná hodnota těchto technik spočívá v tom, že majitel zcela nezruší potravní chování, což je u štěněte nemožné, protože je u mladého psa dominantní, ale přeorientuje ho. Pokus o zrušení stravovacího chování povede pouze k tomu, že pes začne hledat nové cesty a způsoby, jak uspokojit své nutriční potřeby bez ohledu na zdroje.

Pravidlo pět, jehož podstatou je stálost dodržování všech pravidel. Věc se má tak, že zpomalit určité chování, to znamená, aby nebylo v budoucnu reprodukovatelné, je možné vyloučením toho, co je posiluje. V našem případě se pes přestane naklánět k jídlu na zemi nebo sahá na dlaň outsidera, pokud to nevede k jídlu. Takové chování ztrácí svou užitečnost – proč to natahovat zbytečně?! Pokud se ale občas, čas od času, občas, podaří vašemu psovi v takových situacích kousek sežrat, pak kupodivu toto chování nejen nezmizí, ale naopak bude ještě obtížnější s ním bojovat.

Jak ukázaly laboratorní studie vědců, podmíněnou reflexní reakci lze vyvinout s 25procentní pravděpodobností posílení.

Taková reakce je samozřejmě náročnější na rozvoj než v případě stoprocentního zesílení, ale o to obtížněji se hasí. Zvíře je připraveno na to, že ne každá reakce je posílena, že je nutné reakci zopakovat 3-4krát, aby bylo zesíleno. Jedná se o efekt tzv. pravděpodobnostního nebo variačního zesílení.

Pokud tedy zanedbáte povinnosti vychovatele, tedy povolíte pravděpodobnostní posilovací režim, pak chování, proti kterému bojujete, nejenže neslábne a nezmizí, ale naopak se posílí, ještě zesílí.

V takové situaci zbývá jediné – udělat z jídla na zemi nebo v dlani outsidera signál bolesti. To už ale není pro štěňata.