Jak kočky najdou cestu domů a děje se to vždy?

Domácí kočky nejsou zcela pochopené, tajemné bytosti. Jejich touhy, postoje k lidem a jiným zvířatům mohou být někdy nepředvídatelné.

Vzhled koček je vždy pokryt jistým kusem mystiky a tajemna. Jaké jsou úžasné příběhy o tom, že se kočky dokážou vrátit do svého domova a neomylně najít cestu po pouhých několika dnech, v některých případech týdnech a někdy měsících.

Jsou případy, kdy se kočky po ztrátě vrátily domů po několika letech. Vědci přitom stále nejsou s jistotou známi, jak se zvířatům tento trik podaří.

Kočičí schopnosti

Všichni zástupci domácích koček mají zvláštní naváděcí instinkt. U toulavých koček je tento instinkt mnohem vyvinutější než u těch, které nemají volný přístup na ulici a nepřicházejí do kontaktu s okolím.

Standardně se má za to, že kočky domácí používají k vnímání okolního světa více smyslů – zrak, sluch, hmat, chuťové vnímání a čich. Například někteří savci, jako jsou delfíni, stejně jako některé druhy stěhovavých ptáků, se mohou pohybovat podle hvězd na noční obloze a slunce, zatímco holubi například používají k nalezení cesty nízkofrekvenční zvukové vlny. Želvy a losi používají vibrace elektromagnetických polí místo orientačního bodu.

Pokud jde o kočky, vědci stále hádají. V průběhu historie studie je rysem přesně najít cestu domů, bylo provedeno několik experimentů a byly publikovány pouze dvě studie.

Na začátku dvacátých let profesor z Ameriky sledoval svou kočku a převážel ji z domova na různá místa. Udělal to 7krát, pokaždé, když zvíře posunul o 1 až 3 míle. Experimentální studie nebyla z hlediska lidstva zcela správná, protože pokaždé, když profesor převážel zvíře na nové místo v pevně svázané tašce v autě. Poté vědec zasadil zvíře do speciální krabice vyrobené ze dřeva. Na víku krabice bylo připevněno lano, které vedlo do krytu. Profesor se schoval, zatáhl za provaz, otevřel krabici a sledoval, jak se zvíře chová.

Když odmyslíme nelidskost samotného experimentu, tak úžasné na něm bylo, že kočka neomylně okamžitě našla správný směr, jakmile vylezla z krabice a vydala se na cestu domů. Z 6 pokusných pokusů zvíře hned 4krát našlo cestu domů a několikrát zabloudilo.

Profesor šel ve svém výzkumu dále a již posedmé kočku převážel v autě v narkóze. Zvíře bylo celou cestu v bezvědomí a probralo se až po dodání do určitého bodu daleko od domova. Kočce se nepodařilo najít správný směr hned, ale jakmile se vzpamatovala, cestu domů přece jen našla. Pokaždé trvala cesta z jednoho bodu do druhého od 4 hodin do 3 dnů. Příběh končí dost smutně. Kočku jednou vzali 16 mil od domova, nemohla najít cestu a ztratila se. Nebo se možná jen rozhodla, že se už nevrátí.

Fakta jsou však následující – zdravá kočka si vždy najde místo, kde je její domov. A kočka se orientuje v prostoru, nespoléhá se pouze na čich, sluch a zrak, ale využívá i další funkce orgánů a systémů svého těla.

Jak kočky najdou cestu domů?

Moderní vědci věří, že všechny kočky, bez ohledu na plemeno a věk, mají schopnost jasně porozumět geolokaci. U zvířat, která neustále žijí na ulici, je tato schopnost výraznější. A pro domácí mazlíčky žijící v bytových podmínkách není potřeba navigovat v okolním prostoru.

Vědci při svém výzkumu na kočky zavěsili malé GPS majáky a zjistili, že kočky se zpravidla vzdalují od svého domova na vzdálenost 3 km. Někdy může být vzdálenost delší, ale šance, že se v takových případech ztratíte a nevrátíte se domů, je vyšší. Ztracené kočky se samozřejmě ne vždy vrátí domů a důvodem jsou vnější překážky nebo nehody.

Kočky bez přímého kontaktu s okolím a světem se mohou rychleji ztratit a nikdy nenajdou cestu domů.

Schopnost orientace v terénu bez pravidelného neustálého tréninku u zvířete mizí nebo klesá na minimum. Zároveň bylo konstatováno, že kočky, které po nějaké době budou smět chodit po ulici nebo budou častěji odvezeny do země, mohou znovu získat svou jedinečnou schopnost geolokace.

Jedna věc je jistá - kočky ne vždy používají sluch a čich k navigaci v terénu. Existuje předpoklad, nebo spíše hypotéza, že kočky mají schopnost cítit, jako jeleni, magnetická pole Země. Používají je jako vodítko. Pro tuto domněnku neexistují žádné autentické důkazy, ale je tu jeden fakt – vnitřní struktury kočičího ucha obsahují železo. To znamená, že mechanismus, který funguje jako kompas, může být i v kočce a umožňuje jí najít cestu domů.

Ultra citlivost je kočkám vlastní ve všech aspektech. Jsou schopni „číst“ náladu člověka a vnímat sebemenší změny v prostředí. Včetně změn elektromagnetických polí. Každá oblast má jiná elektromagnetická pole, což je pro kočku jakýmsi ukazatelem návratu do svého domova.