Sova daleká východní (strix uralensis nikolskii)
plocha. Transbaikalia, severně do Barguzinu a Vitimu - Amurská oblast, Sachalin - na jih do Kentey, Khinganu a případně Koreje (coreensis?).
Místo výskytu. Tajga severního i mandžuského typu - v Transbaikalii, hlavně v horách.
populace. Dálný východ sova - obyčejný pták.
reprodukce. Páření sovy začíná od konce února do dubna (jihovýchodní Transbaikalia, Shtegman, 1928). Mláďata na hnízdě na Sachalinu se setkala 8. července (Nikolsky, 1889). Mládě v mezoptilii zaznamenané 11. srpna (Balzino, jihovýchodní Transbaikalia).
Moult. Ptáci v dubnu a září nelínají.
Výživa. V Zabajkalsku se puštík bělavý živí drobnými hlodavci, zajíci (Tachanovskij, 1891) - navíc v Amurské oblasti - hraboši Microtus pelliceus a Clethrionomys rufocanus, tetřev lískový - v Mandžusku drobní hlodavci a ptáci, zejména datel pestrý a koroptve šedé (Jakovlev, 1929) aj. d.
Popis. Rozměry. Malé: křídlo mužů (18) 318-335, žen (36) 328-355, v průměru 329,3 a 343,4 mm. Délka samce (1) 480, samice (1) 525, rozpětí 1100 a 1120 mm, resp. Hmotnost muž (1) 630, ženy (4) 608-842, průměr 702,2 g.
Zbarvení. Nejtemnější ze sov Uralů nalezených v SSSR se v tomto ohledu blíží Japoncům. Celkový tón světlých partií, zejména na hlavě a na břišní straně, je okrově nažloutlý, kmeny jsou zde velmi vyvinuté a nejsou ostře ohraničené, jakoby "rozmazané" podél okrajů - hnědý tón, ale méně sytý než u poddruhu Ural a zejména jakutský - nohy jsou silně skvrnité.
Systematické poznámky. Sovy pálené ze západních částí oblasti – ze Zabajkalska a Kentey – jsou v průměru o něco lehčí než ty přímořské a byly vybrány jako zvláštní rasa tzv S. a. daurica- většina jedinců je však k nerozeznání od pobřežních a s výraznou individuální variabilitou zbarvení sovy je realita existence daurica vypadá velmi pochybně. Z biogeografického hlediska lze tento případ vidět zde "penetrace" Mandžuský faunistický prvek v lesních a lesostepních oblastech východní Transbaikalie, který se vyskytuje i u jiných druhů. Ptáci ze Sev. Námi studované Sachalin jsou obecně k nerozeznání od pobřežních, a proto se vší pravděpodobností název tatibanai - synonymum nikolskii, zejména proto, že původní popis je založen na vzácném materiálu a znaky v něm uvedené jsou pochybné – nicméně mezi ptáky ulovenými v Jižním Sachalinu existují jedinci, kteří jsou poněkud lehčí než nikolskii, se znaky jakoby přechodnými k předchozí podobě.
