Myší norushka

Všimněte si, že o krysách se obvykle říká, že jsou rozvedené v domě a kolem myši - že se v bytě rozvedli.Poměrně velký potkan by se v těsné blízkosti nesnesl. Pokud by se objevila v místnosti, byly by mobilizovány všechny prostředky, kartáči a holemi by byla vyhnána zpod skříní a pohovek a nakonec by byli buď zabiti, nebo odehnáni.

Muž ležérně mává rukou na malou myš: ať se podrbe tam v rohu, večer, pokud nezapomeneme, dáme past. Lidé se obvykle neobtěžují hazardem a lovem myší.

A to vysvětluje hlavně fakt, že potkani většinou hnízdí v kůlnách, sklepech a na půdách, kde je na vesnici z čeho profitovat.

Domácí myši jsou naopak společníky osobního života člověka a jako blízcí sousedé způsobují škody ani ne tak kvantitativní jako kvalitativní. Kromě toho je třeba zdůraznit, že jejich potřeby jsou velmi rozmanité, což plně odpovídá pohodlné atmosféře bytu civilizovaného člověka.

Myška, která porodí tři až deset mláďat (a to opakuje pětkrát nebo šestkrát do roka), má chvályhodný zvyk pilně připravovat hnízdo pro potomky. A to znamená, že ani jeden závěs nebo kobereček, ani jeden gobelín nebo koberec si nemůže být jistý svou celistvostí a bezpečností, pokud má myš v hnízdě ráda materiál, ze kterého je vyroben.

Dalším motivem destruktivní činnosti myší jsou, jak známo, hlodavcům neustále rostoucí řezáky.

S výjimkou kovových předmětů, skla a porcelánu není v lidském obydlí jediný předmět, který by byl pro otáčení myších zubů nevhodný. Může to být leštěný stůl, čalounění židlí a knižní vazby. Myši obzvláště milují všechny druhy papírových výrobků, ručně psané i tištěné. Myši lze zařadit na druhé místo po požárech, protože tak málo literárních děl starověku a středověku přežilo dodnes.

A poslední nepříjemností je mimořádná nechuť myší k jednotvárné potravě, v důsledku čehož sice tolik nežerou, ale jistě vyzkouší všechny vaše zásoby, ke kterým se dostanou, a na místě činu nechají svůj trus, který nutí háklivé lidi vyhazovat mnoho cenných produktů do koše.

Pozastavme se u mimořádné obratnosti a univerzálních lezeckých schopností našich myší. V lidském obydlí není žádné takové místo, snad kromě lustru visícího u stropu, kam by myši nedosáhly. Skvělým schodištěm je pro ně jakýkoli závěs nebo závěsná látka.Noha stolu musí být pokryta velmi kluzkým lakem, aby pomocí ostrých drápů myš nevylezla na stůl a nezačala hostit mezi napůl snědeným nádobím.Pozoruhodně také používá techniku ​​kominíka, aby vylezla do mezery, například mezi stěnou a skříní, a opřela se o ně zády tlapami.

Na zmiňovaném lustru sice myši jakoby neměly co dělat, ale byly doby, kdy myši mohly na lustr vylézt: v druhé polovině minulého století, kdy se objevilo plynové a elektrické osvětlení, myši při běhu plynovou trubicí resp. dvojitý drát vedoucí podél stropu, několik metrů vzhůru nohama.Stojí za to vidět, jak velkolepě běhá myš na natažené prádelní šňůře. Když ztratí rovnováhu, pomůže jí obnažený ocas odsouzený za její ošklivost: několikrát se omotá kolem lana a pomůže myši získat na chvíli ztracenou rovnováhu.Podívejte se, jak talentovaná je myš jako skokan.Při skoku z výšky jeden a půl do dvou metrů vůbec neriskuje život.Bez váhání skočí na tvrdou podlahu, aniž by se pokusila sestoupit stejnou cestou, jakou do té výšky vyšplhala.