Polykat nebo rychle?

Často a špatně vlaštovky volala swifts, hnízdí pod baldachýny ve vesnicích a provinčních, relativně čistých, městech. Ve skutečnosti jsou rorýsi nejen jiná čeleď, ale i jiný řád, dlouhokřídlí, zatímco vlaštovky jsou pěvci.

Na první pohled však není tak snadné rozlišit vlaštovku od swifta, protože za letu jsou si navzájem velmi podobní a píší ve vzduchu, jako vodní lyžaři, nádherné kruhy, elipsy a další ozdoby. Svižný letec je ale ještě vyšší třídy než vlaštovka, protože ve vzduchu krouží doslova celý den, obvykle si ani minutu nesedne na zem, na větve nebo na dráty. V rychlosti nemá mezi ptáky obdoby, protože dokáže letět rychlostí 150 km za hodinu.

Ti ptáci, kteří na podzim před letem zcela zakrývají telegrafní dráty, jsou výhradně vlaštovky, a to je jejich první, ale zdaleka ne poslední rozdíl od rorýsů.

Vlaštovčí noha – typická ptačí noha, řekněme jako slepice, se třemi prsty trčícími dopředu a jedním dozadu.Swift má naopak zcela neobvyklou nohu: všechny čtyři prsty směřují dopředu, díky čemuž vypadá jako vějířovité hrábě.S takovou tlapkou je těžké chytit větev, ale na druhou stranu se může stejně jako šplhací háky zachytit o sebemenší římsu, jakoukoli prasklinu na svislé stěně: dřevěnou, kamennou nebo skalnatou.

Ne nadarmo je pro tyto ptáky charakteristická pouze taková poloha - tvor visící v různých výškách svislých ploch. Krátké, nemotorné nohy nejsou vhodné pro chůzi nebo dokonce plazení. Swifta proto nelze nikdy vidět sedět na zemi, což vedlo k rozšířenému přesvědčení, že etanový pták může vzlétnout ze země.

Rychlík ve skutečnosti nesedí na zemi, protože tam nemá co dělat - nesbírá hmyz lezoucí po zemi a chytá ho široce otevřenou tlamou pouze ve vzduchu. Pokud se z nějakého důvodu ocitne na zemi, vzlétne z ní snadno jako vlaštovka, a to za pomoci neobvykle silných tahů svých dlouhých křídel.

Hlas. Swift (Apus apus) - 287 kb

Občas se však stane, že na zemi sebere rorýse, který se nesnaží odletět, ale v zajetí není možné se dostat ven, umírá velmi rychle. O co tady jde?

Swift - malý pták, váží ne více než pět až deset gramů. Je ale neuvěřitelně žravý a stále je tu jedna záhada: málokdy v jeho žaludku najdete zbytky nějakého hmyzu, většinou je to nějaká drobnost a navíc tak rychle a dobře stravitelná, že to ještě nebylo možné přesně stanovit skladbu svého jídelníčku. Jedna věc je jistá: ve vysoké nadmořské výšce, kde rychlí loví, musí létat velmi malý hmyz, který je takříkajíc proti své vůli zvedán vertikálními proudy vzduchu, protože tam v podstatě nemá co dělat. Nové vzestupné vzdušné proudy se objevují za dobrého, teplého počasí a nikdy za špatného. Déšť přibíjí létající hmyz k zemi a v důsledku toho nastává čas hladu po swiftech. Silné červencové přeháňky vedou k tomu, že opeřená a k letu připravená mláďata rorýsů vypadnou z hnízda z podkrmení a pak jsou to jejich lidé, kteří jsou mylně považováni za ptáka, který není schopen vzlétnout ze země. V případě dlouhotrvajícího špatného počasí může dospělý rorýs ze slabosti spadnout na zem. Může se také stát obětí nehody při extrémně rychlém letu – pak skončí dole se zlomeným prsním svalem nebo zlomeninou křídelní kosti a stane se kořistí lidí, kteří věří, že umírá na jejich nesprávnou péči. Jaká krvavá ironie a laciný fatalismus zní po tomto slově, že "Boží ptáček neseje, neorá, asyta se děje", ospravedlňující lenost a paranoiu.

Celý život přírody nám říká pravý opak. Nepochybně rychlý, honící se ve vzduchu od úsvitu do pozdního soumraku, hodně "pluhy", získávání potravy a kromě toho nepřátelské síly přírody někdy vytvářejí situace, které zničí velké procento těchto ptáků.