Základní zásady krmení psů a koček
Více K.Marx napsal, že lidský život je nemyslitelný bez tří věcí – jídla, vody a oblečení. Život psů a koček je v tomto ohledu poněkud jednodušší, alespoň nepotřebují oblečení. Bez jídla a vody se ale neobejdou ani naši čtyřnozí přátelé.
Aby zvíře rostlo a vyvíjelo se normálně, musí strava obsahovat všechny složky nezbytné pro jeho metabolické procesy (bílkoviny, tuky, sacharidy, minerály, vitamíny a voda). Krmení je jedním z hlavních faktorů, které určují zdraví, produktivitu a využití zvířat, stejně jako jejich očekávanou délku života - přibližně od toho začínám rozhovor s majiteli zvířat, kteří mají problémy s krmením svých mazlíčků. Každým rokem pozoruji, že můj briefing je čím dál stručnější. Je možné, že roky si vybírají svou daň a mnohé je zapomenuto. Nebo možná důvodem byl masivní přechod na suché potraviny a konzervy. Vlna hotového krmiva pro domácí mazlíčky skutečně rozdělila „milovníky psů“ a „kočičí lidi“ na 2 nesmiřitelné tábory. Někteří tvrdí, že nedokážou spočítat, kolik různých složek stravy jejich mazlíček potřebuje v různých obdobích života – není čas a nezvládnou to tak přesně jako specialisté zabývající se výrobou hotových -vyráběná krmiva. Jiní pěnící u tlamy dokazují, že vychovali více než jednu generaci psů (nebo koček) na přírodních produktech. Určitě přitom ukážou prstem na nějakou ošuntělou nebo urolitickou kočku ze sousedního bytu, která v životě nejedla nic jiného než tyhle „hotové surogáty“.
Oba názory nejsou neopodstatněné, ale nebudeme je nyní rozebírat, protože:
- principy sestavení jídelníčku jsou v obou případech stejné-
- jsou (nebo by měly být) založeny na fyziologických potřebách zvířete.
Princip 1. Optimální objem stravy. Stále „mimo kontrolu“ štěňata a koťata mají pocit, že utišili svůj hlad až poté, co naplnili většinu žaludku jídlem. Někdy se to stane u dospělých zvířat, zvláště pokud dostanou nějaké chutné jídlo. Přebytečné množství potravy je špatně zpracováno tajemstvími trávicího traktu (sliny, žaludeční a střevní šťávy, žluč) a jednoduše je nelze plně strávit. V důsledku toho se většina živin nevstřebává. Zbavit se jídla, které plní žaludek a střeva, přichází se zvracením nebo průjmem. Jejich důsledky mohou být velmi odlišné, ale nevyčerpávají všechny možné potíže. Plný žaludek má vysoký stupeň setrvačnosti a prudkým pohybem zvířete se stáčí kolem své osy. Zachránit život masožravce s volvulem žaludku lze pouze včasným odvoláním k veterináři, a i to ne vždy, t.Na. k tomu musíte nejprve odříznout a poté tento orgán přišít k jícnu a dvanáctníku 12, na kterých visí.
Potřebný objem stravy je stanoven pro každé zvíře individuálně. Velmi se liší jak mezi zvířaty různých plemen stejné hmotnosti, tak mezi jednotlivými jedinci stejného plemene. Obecně platí, že množství potravy by mělo být takové, aby ukojilo pocit hladu, ale nemělo dlouhodobě výrazně negativní vliv na aktivitu zvířete. Ve většině případů, kdy si zvíře zvykne na neustálý režim krmení, jeho tělo samo omezuje množství přijímané potravy.
Princip 2. Kalorická optimalita. Živočišná potrava je především zdrojem energie, který umožňuje udržovat stálou tělesnou teplotu, práci svalů a všech orgánů zvířete.
Specialisté z Waltham Research Center doporučují určit průměrnou denní energetickou potřebu zvířat v mírných klimatických podmínkách pomocí vzorce:
E u003d 125 M (0,7) kcal,
kde M je tělesná hmotnost zvířete (kg).
Energetická potřeba zvířat závisí na okolní teplotě, stavu srsti, pohlaví, věku, fyzické aktivitě a fyziologickém stavu zvířete. Zvířata chovaná ve vnitřních podmínkách také vydávají o 8–10 % méně energie než zvířata neustále žijící na ulici nebo v otevřených výbězích. U posledně jmenovaného se spotřeba energie v létě sníží přibližně o 15 % a v zimě se o stejnou částku zvýší. Dlouhosrstí psi a kočky vyžadují za stejných podmínek méně energie (přibližně 10-15 %) než krátkosrstí. Malá zvířata mají ve srovnání s velkými intenzivnější energetický metabolismus. Muži tráví o 5-7 % více energie než ženy. Větší mobilita vyžaduje více energie.
Jak dlouho žijí psi