Základní principy krmení koček

I Karel Marx napsal, že lidský život je nemyslitelný bez tří věcí – jídla, vody a oblečení. Život koček je v tomto ohledu poněkud jednodušší, alespoň nepotřebují oblečení. Bez jídla a vody se ale neobejdou ani naši čtyřnozí přátelé. Aby kočka normálně rostla a vyvíjela se, musí strava obsahovat všechny složky nezbytné pro její metabolické procesy (bílkoviny, tuky, sacharidy, minerály, vitamíny a voda).

Krmení je jedním z hlavních faktorů určujících zdravotní, užitkové a užitkové vlastnosti zvířat a také jejich délku života - přibližně od toho začínám rozhovor s majiteli domácích koček, kteří mají problémy s krmením svých mazlíčků. Každým rokem pozoruji, že můj briefing je čím dál stručnější. Je možné, že roky si vybírají svou daň a mnohé je zapomenuto. Nebo možná důvodem byl masivní přechod na suché potraviny a konzervy. Vlna hotového krmiva pro domácí mazlíčky totiž rozdělila majitele na dva nesmiřitelné tábory.

Někteří tvrdí, že nedokážou spočítat, kolik různých složek stravy jejich mazlíček potřebuje v různých obdobích života – není čas a nezvládnou to tak přesně jako specialisté zabývající se výrobou hotových -vyráběná krmiva.

Jiní, kteří pění u úst, dokazují, že vychovali generace koček na přírodní potravu. Určitě přitom ukážou prstem na nějakou ošuntělou kočku s urolitiázou ze sousedního bytu, která v životě nejedla nic jiného než tyhle „konfekční surogáty“.

Oba názory nejsou neopodstatněné, ale nebudeme je nyní rozebírat, protože:
- principy sestavení jídelníčku jsou v obou případech stejné-
- jsou (nebo by měly být) založeny na fyziologických potřebách zvířete.

Princip 1. Optimální objem stravy. Stále „mimo kontrolu“ a koťata mají pocit, že utišili svůj hlad až poté, co naplnili většinu žaludku jídlem. Někdy se to stane u dospělých zvířat, zvláště pokud dostanou nějaké chutné jídlo. Přebytečné množství potravy je špatně zpracováno tajemstvími trávicího traktu (sliny, žaludeční a střevní šťávy, žluč) a jednoduše je nelze plně strávit. V důsledku toho se většina živin nevstřebává. Zbavit se jídla, které plní žaludek a střeva, přichází se zvracením nebo průjmem. Jejich důsledky mohou být velmi odlišné, ale nevyčerpávají všechny možné potíže. Plný žaludek má vysoký stupeň setrvačnosti a prudkým pohybem zvířete se stáčí kolem své osy. Zachránit život masožravce s volvulem žaludku lze pouze včasným odvoláním k veterináři, a i to ne vždy, t.Na. k tomu musíte nejprve odříznout a poté tento orgán přišít k jícnu a dvanáctníku 12, na kterých visí.

Potřebné množství stravy je stanoveno pro každou kočku individuálně. Velmi se liší jak mezi zvířaty různých plemen stejné hmotnosti, tak mezi jednotlivými jedinci stejného plemene. Obecně platí, že množství krmiva by mělo být takové, aby ukojilo pocit hladu, ale nemělo dlouhodobě výrazně negativní vliv na činnost kočky. Ve většině případů, kdy si zvíře zvykne na neustálý režim krmení, jeho tělo samo omezuje množství přijímané potravy.

Princip 2. Kalorická optimalita. Krmivo pro kočky je především zdrojem energie, který umožňuje udržovat stálou tělesnou teplotu, práci svalů a všech orgánů zvířete.

Specialisté z Waltham Research Center doporučují určit průměrnou denní energetickou potřebu zvířat v mírných klimatických podmínkách pomocí vzorce:

E u003d 125 M (0,7) kcal,
kde M je tělesná hmotnost zvířete (kg).

Energetická potřeba kočky závisí na okolní teplotě, stavu srsti, pohlaví, věku, fyzické aktivitě a fyziologickém stavu zvířete. Zvířata chovaná uvnitř také spotřebují o 8–10 % méně energie než kočky žijící trvale venku nebo v otevřených výbězích. U posledně jmenovaného se spotřeba energie v létě sníží přibližně o 15 % a v zimě se o stejnou částku zvýší. Dlouhosrsté kočky potřebují za stejných podmínek méně (přibližně 10-15%) energie než kočky krátkosrsté. Malá zvířata mají ve srovnání s velkými intenzivnější energetický metabolismus. Kočky vydávají o 5-7 % více energie než kočky. Větší mobilita vyžaduje více energie.

S růstem, těhotenstvím, během kojení a při fyzické námaze se energetické nároky zvyšují úměrně s jeho spotřebou.

Při nedostatku energie ve stravě kočka využívá zásoby vlastního těla, a když dojdou, začnou hubnout a budou méně aktivní. Nadbytek energie také není prospěšný - jeho důsledkem je nejčastěji tvorba hojných tukových usazenin v podkoží a na vnitřních orgánech (játra, srdce atd.).).

Chcete-li vypočítat energetickou kapacitu stravy pomocí výše uvedeného vzorce, musíte vědět, že „spálením“ 1 g bílkovin v těle získáte 4 kcal, 1 g tuku - 9 kcal a 1 g sacharidů - 3,5 kcal.

Princip 3. úplnost. Množství tuků, bílkovin a sacharidů potřebné pro kočku lze určit bez větších potíží. Ale nutriční hodnota stravy není omezena na tyto složky. Nezapomínejte na minerály a vitamíny. Bez nich není možný normální průběh biologických procesů, včetně.h. a vstřebávání živin z potravy.

Princip 4. Jídlo by mělo být zábavné. Můžete sestavit jídelníček, který plně vyhovuje potřebám čtyřnohého přítele. Veškerá práce ale půjde dolů, pokud tuto dietu nebo její jednotlivé složky odmítne. Chuť našich mazlíčků v této věci hraje prvořadou roli a nelze ji ignorovat. Za správně sestavenou stravu je tedy třeba považovat soubor krmiv a doplňků, který nejen odpovídá fyziologickým potřebám zvířete, ale přináší mu i potěšení.

Princip 5. Neškodnost. To samozřejmost nepotřebuje důkaz. Pravděpodobně by nikoho ani nenapadlo přidávat do jídla čtyřnohého parťáka záměrně nebezpečné nebo toxické látky. Ale často to děláme z neznalosti. Víte například, jaký je nejčastější důvod návštěvy veterináře (zejména po prázdninách)?

Ale přítomnost cukru, škrobu, pšeničné (a v menší míře kukuřičné) mouky, syrového bílku, přebytečné soli se projeví později (někdy po několika měsících). Takové "excesy" vedou k onemocněním kůže, slinivky břišní, trávicího traktu.

Hrozí také přecitlivělost jednotlivých zvířat na některá krmiva. Jejich zařazení do jídelníčku rozhodně povede k rozvoji alergií. Některé firmy vyrábějící hotová krmiva silně inspirují své zákazníky k myšlence, že maso je alergenem mnoha zvířat. Zdá se mi pravděpodobnější, že u našich menších bratrů, stejně jako u jejich divokých příbuzných, nezpůsobuje alergie maso, ale ty složky stravy, kterými se ho snaží nahradit.