Vnímání tepla a chladu kočkou

Před válkou můj otec přivezl z výpravy kočku Fedot. Byl velmi velký a malovaný rustikálním způsobem. Nyní by se taková barva nazývala lesní nebo domorodá. Ocas je krátký, na uších jsou četné jizvy, zřejmě ze soubojů s jinými kočkami. Nenechal se nikým urazit a nepřipustil známost. Byl tak těžký, že když skočil na podlahu, prkna se prohýbala, a když šel po střeše, plechy rachotily jako letní hromy. Jedním slovem, kočka je osobnost.

Dalo by se o něm říct hodně věcí, ale dnes se rozhovor zaměří na to, co mě tehdy obzvlášť na něm zarazilo. Kocour Fedot za každého počasí vylezl na ruská kamna a položil se na rozpálené cihly. My, děti, usazené na stejném místě, jsme položili tlustý kabát z ovčí kůže, aby nebylo horko. A kočce je to jedno. V létě, když byla teplota vzduchu přes 30 stupňů, chodil dlouho po rozpálené střeše.

Proč? Proč je teplý s takovým kožichem? Při sledování kočky jsem si kladl mnoho otázek. Čas plynul, vstoupil jsem na Moskevskou univerzitu a hodně mi bylo vysvětleno. Z přednášek starého profesora jsem se dozvěděl, že hmatová (hmatová) citlivost kočky na horké předměty je odlišná od lidského vnímání. Člověk není dlouho schopen kontaktu s horkými předměty. Kočka může chodit po rozpálené střeše nebo ležet na rozpálených kamnech a navenek zůstává zcela klidná. Ukázalo se však, že většina povrchu kočičí kůže obecně není citlivá na kontakt s horkem, ale horní ret a nos jsou velmi citlivé, „měří“ teplotní výkyvy a jakoby plní funkce externího teploměru. Stejně jako ostatní savci i kočka určuje teplotu předmětů, kterých se dotýká, především pomocí receptorů tepla a chladu – drobných citlivých orgánů umístěných v kůži. I když první jsou zodpovědné především za vnímání tepla a druhé chladu, jejich specializace stále není absolutní. Některé receptory chladu tedy mohou být také excitovány, když jsou vystaveny horkému povrchu, alespoň v omezeném teplotním rozsahu.

Každý receptor je neustále aktivní a na jeho vláknech lze registrovat nervové impulsy více či méně stabilní frekvence. Chlazení nebo zahřívání pokožky způsobuje změnu frekvence doprovázenou novými výboji impulsů. Zároveň je pozorován sumační efekt, kdy se prahy vnímání při podráždění velkých ploch kůže snižují oproti prahům jednotlivých nervových zakončení.

Chladových receptorů je více a jsou umístěny blíže k povrchu než tepelné. Některé z termoreceptorů jsou pokryty speciálními pouzdry, zatímco jiné jsou obnažená nervová zakončení.

ale u kočky se termoreceptory nacházejí nejen na povrchu těla v kůži, ale také v podkožních cévách, v horních cestách dýchacích a trávicím traktu, dokonce i v různých částech mozku a míchy. Díky tomu vzniká pocit tepla nebo chladu jako výsledek integrace impulsů z termoreceptorů umístěných v různých částech těla do centrálního nervového systému.

Množství receptorů, rozptýlených téměř po celém těle, umožňuje kočce udržovat určitou tepelnou rovnováhu, porovnává jeho vnitřní teplotu s okolní teplotou. Při příjmu informací o vnitřní a vnější teplotě se kočka snaží všemi možnými způsoby snížit poměr mezi nimi na optimální úroveň pro sebe. Je pravda, že její možnosti jsou omezené. Na těle kočky zjevně není dostatek potních a mazových žláz, kterými by se mohla zbavit přebytečného tepla. Potní žlázy se nacházejí mezi polštářky na tlapkách, kolem bradavek, na tvářích a rtech, kolem análních žláz (kde jsou potní žlázy protkány mazem). Pocení kočku ochlazuje. Pokud takové chlazení nestačí a kočka pociťuje teplotní nepohodlí, hledá místo, kde je vyloučeno přehřátí a snížená rychlost metabolismu v těle. Pokud ji nějaké okolnosti donutí být na nepříznivém místě, přehřeje se, což lze zjistit krátkým a rychlým dýcháním, široce otevřenýma očima zvířete. V horkém dni kočka neustále mění své místo a pohybuje se z jednoho místa na druhé.

Za stejným účelem kočka zaujímá různé polohy, které jí umožňují zvýšit ochlazování povrchu těla. V horkém dni často vidíme kočky ležet na slunci, natažené a ukazující břicho. Stejně tak se v zimě chovají v blízkosti teplé baterie nebo krbu. Jakmile ale teplota klesne, kočka se okamžitě schoulí do klubíčka, čím je silnější, tím je chladněji. Pro kočku je normální tělesná teplota 38,2 (kromě plemen nahých koček, jejichž teplota je o 2-3 stupně vyšší), ale 18 je pro ni již fatální, stejně jako 43.4. Takže si udržuje optimální teplotu pro sebe všemi prostředky, které má k dispozici. Další věc je, že nemá tolik těchto prostředků.

S vyvinutým zrakem, čichem a sluchem příroda kočce neposkytla vysoce vyvinutý tepelný vjem a pravděpodobně v tom je nějaký ekologický smysl: možná to pro kočku není tak nutné. Koneckonců, má teplý kožich, který ji pojišťuje před nejrůznějšími potížemi. Kočka vůbec nemusí rozlišovat horké od velmi horké. A pak si vzpomenu na kočku Fedot na sporáku a na střeše.