Ostřice bahenní (carex heleonastes)

Ostřice bahenní (Carex heleonastes) - rozlišují se 2 poddruhy: subsp. heleonastes - váčky dlouhé až 3,1 mm, poměrně dlouhý nos, nevýrazné žilky a subsp. neurochlaena (Holm) Bocher - váčky dlouhé až 2,3 mm, krátký nos, čisté žilky.

Geografické rozložení. Ostřice bahenní je panboreální druh rozšířený především v zóně tajgy Eurasie. Jeho rozsah pokrývá Skandinávii, hory střední Evropy, Bulharsko (hora Vitosha), Severní Ameriku (jižně od Aljašky, Kanada). Na území SSSR se vyskytuje v severní polovině evropské části - od cca. Kildin a na jih od Bolšezemelské tundry do Smolenské, Brjanské a Moskevské oblasti, jakož i na Ciscaucasia, záp. Sibiř (severně od 63° s. š. w.), na Altaji, v pohoří Sajany, na Kamčatce.

Morfologický popis. Volný trávník trvalka. Kořeny dvou typů: malé, přiléhající blízko povrchu a větší, rostoucí dolů, 10-23 cm dlouhé a 0,36-0,56 mm v průměru. Lodyhy rovné nebo mírně zakřivené, tenké, trojboké, na vrcholu ostře drsné, 15-30 cm vysoké. Spodní šupinaté listy tmavě šedé s mírně fialovým nádechem, celokrajné, bez vláknitého kazu. Střední listy jsou obvykle kratší než stonek, tvrdé, šedozelené, po délce složené nebo rýhované, až 2 mm široké, na okraji drsné. Jazyk je připevněn v tupém úhlu nebo nízkém oblouku.

Květenství 3-4 na sebe navazujících klásků, někdy je spodní klásek poněkud odsazen. Klásky gynekandrické, s několika samčími květy na bázi, vejčité nebo široce vejčité, 5-8 mm dlouhé a 4-5 mm široké. Listeny jsou vejčité, ostnaté, nahnědlé, se světlým středním a bílým blanitým okrajem, o něco kratší než váčky. Vaky jsou asi 3 mm dlouhé, vejčité, plochě vypouklé, tenkou slupkou, s bělavě zeleným květem, později nahoře hnědnoucím, s tenkou nevystupující žilnatinou (8-11 vpředu, 6-7 žilek v hřbet), na bázi se slabě vyvinutou houbovitou tkání, na krátké, široké, vrásčité stopce, s krátkým, mírně drsným, vpředu hluboce štěrbinovitým, mírně zoubkovaným výběžkem, dosahujícím délky 0,5-0,7 mm. Ořechy jsou eliptické, asi 2 mm dlouhé a 1,3 mm široké.

Ekologie a fytocenologie. Ostřice bahenní roste ve vlhké půdě, vyhýbá se vlhkým i suchým stanovištím. Běžný při plném osvětlení, ale někdy toleruje nízké zastínění. Vyskytuje se na půdách velmi chudých na minerální dusík, což je indikátorem chudoby půdy. Roste častěji na půdách bohatých na humus, s jemnou strukturou a málo provzdušněných. Hemikryptofyt.

Ostřice bahenní se vyskytuje v mechových bažinách, bažinatých loukách, podél břehů řek a potoků, méně často ve vlhkých jehličnatých lesích.

Literatura: Biologická flóra moskevské oblasti. problém. 6. Moskevské univerzitní nakladatelství, 1980