Aljašský husky (aljašský husky)
Aljašští huskyové jsou dobří k dětem a přátelští k cizím lidem. Do role hlídacích psů se nehodí, protože málo štěkají a ke všem lidem jsou velmi přátelští. Učí se velmi snadno, ale zároveň mají vždy svůj názor a povel vyslechnou, až když v tom sami uvidí smysl.
Výcvik tohoto psa vyžaduje od majitele trpělivost, vytrvalost a pochopení povahy severského psa. Aljašští huskyové mohou být skvělými běžeckými společníky, pokud není příliš horko. Tito psi milují vytí a neradi zůstávají dlouho sami, takže je dobré chovat dva husky. Znuděný pes se může stát skutečným ničitelem v domě.
S ostatními zvířaty vycházejí dobře, zvláště pokud s nimi vyrůstali. Aljašští huskyové nejsou příliš dobří jedlíci, mohou potřebovat méně jídla, než by si mohli zpočátku myslet. Plemeno je náchylné k toulání.
Tito psi se nedoporučují chovat v městských bytech, i když při správné fyzické aktivitě je to možné. Doma jsou velmi aktivní, takže nejlepším řešením by bylo chovat je ve venkovském domě s velkým dvorem obklopeným vysokým plotem.
Díky husté srsti se tomuto psovi daří dobře v chladném klimatu. V teplých klimatických podmínkách je lze uchovávat pouze tehdy, je-li zajištěno chladné místo k odpočinku, chráněné před přímým slunečním zářením, a v létě by měla být místnost, kde jsou chována, vybavena klimatizací. Aljašské husky je nejlepší chovat ve smečkách.
Srst nepotřebuje zvláštní péči, kromě 2x ročně při silném línání, kdy je nutné ji každý den pročesávat kovovým hřebenem.
Původ: USA.
Původní aplikace: Běžící pes.
Využití dnes: pobíhající pes, společník.
Hmotnost: 35-45 kg.
Odhadovaná životnost: cca 14 let.
Barva: černobílá, červená, šedobílá, trikolóra: černo-bílo-červená.
Vnější: Aljašský husky je středně velký, vyrovnaný, harmonicky stavěný pes, velmi podobný sibiřskému huskymu, jen je vyšší a štíhlejší. Hlava je středně velká, čelo je dosti široké, přechod z čela na tlamu dobře vyznačen, tlama je prodloužená, zužuje se k nosu, nos je dobře pigmentovaný, oči jsou mandlového tvaru, střední v velikost, pouze hnědé barvy, uši středně velké, vztyčené, krk středně dlouhý, silný.
Hrudník nepříliš hluboký a široký, končetiny dlouhé, štíhlé, silné, dobře zaúhlené, horní linie rovná, břicho vtažené, srst velmi hustá, rovná, středně dlouhá, nadýchaná, s velmi hustou podsadou, ocas střední délky a tloušťky, pokrytý dlouhým nadýchaná vlna, nosí se volně.
Držitel autorských práv:
Aljašský husky (aljašský husky)
Kategorie Miscellanea
Aljašský husky o něco vyšší a štíhlejší než sibiřský husky. Plemeno bylo vyšlechtěno výhradně jako pracovní plemeno, protože jsou energičtější a hravější se saněmi než sibiřští husky.Tito psi jsou ušlechtilí a hraví, mají silnou vůli, jsou velmi energičtí, mrštní, vázaní na rodinu, inteligentní, společenští, milující a mírní.
Aljašský husky (Aljašský husky)
Aljašský husky (aljašský husky)
Aljašští huskyové jsou dobří k dětem a přátelští k cizím lidem. Do role hlídacích psů se nehodí, protože málo štěkají a ke všem lidem jsou velmi přátelští. Učí se velmi snadno, ale zároveň mají vždy svůj názor a povel vyslechnou, až když v tom sami uvidí smysl.
Výcvik tohoto psa vyžaduje od majitele trpělivost, vytrvalost a pochopení povahy severského psa. Aljašští huskyové mohou být skvělými běžeckými společníky, pokud není příliš horko. Tito psi milují vytí a neradi zůstávají dlouho sami, takže je dobré chovat dva husky. Znuděný pes se může stát skutečným ničitelem v domě.
S ostatními zvířaty vycházejí dobře, zvláště pokud s nimi vyrůstali. Aljašští huskyové nejsou příliš dobří jedlíci, mohou potřebovat méně jídla, než by si mohli zpočátku myslet. Plemeno je náchylné k toulání.
Tito psi se nedoporučují chovat v městských bytech, i když při správné fyzické aktivitě je to možné. Doma jsou velmi aktivní, takže nejlepším řešením by bylo chovat je ve venkovském domě s velkým dvorem obklopeným vysokým plotem.
Aljašský husky (Aljašský husky)
Díky husté srsti se tomuto psovi daří dobře v chladném klimatu. V teplých klimatických podmínkách je lze uchovávat pouze tehdy, je-li zajištěno chladné místo k odpočinku, chráněné před přímým slunečním zářením, a v létě by měla být místnost, kde jsou chována, vybavena klimatizací. Aljašské husky je nejlepší chovat ve smečkách.
Srst nepotřebuje zvláštní péči, kromě 2x ročně při silném línání, kdy je nutné ji každý den pročesávat kovovým hřebenem.
Původ: USA.
Původní aplikace: Běžící pes.
Využití dnes: pobíhající pes, společník.
Hmotnost: 35-45 kg.
Odhadovaná životnost: cca 14 let.
Barva: černobílá, červená, šedobílá, trikolóra: černo-bílo-červená.
Aljašský husky (Aljašský husky)
Vnější: Aljašský husky je středně velký, vyrovnaný, harmonicky stavěný pes, velmi podobný sibiřskému huskymu, jen je vyšší a štíhlejší. Hlava je středně velká, čelo je dosti široké, přechod z čela na tlamu dobře vyznačen, tlama je prodloužená, zužuje se k nosu, nos je dobře pigmentovaný, oči jsou mandlového tvaru, střední v velikost, pouze hnědé barvy, uši středně velké, vztyčené, krk středně dlouhý, silný.
Hrudník nepříliš hluboký a široký, končetiny dlouhé, štíhlé, silné, dobře zaúhlené, horní linie rovná, břicho vtažené, srst velmi hustá, rovná, středně dlouhá, nadýchaná, s velmi hustou podsadou, ocas střední délky a tloušťky, pokrytý dlouhým nadýchaná vlna, nosí se volně.
Držitel autorských práv:
O autorovi