Proč se ptáci začnou škubat sami??

- Už nemůžu být doma, chci kamkoliv utéct, nemám sílu se dívat jak papoušek sedí a vytahuje peří. Krev stéká po buněčné stěně.

- Jedná se o poměrně rozšířenou chorobu, náchylné k ní jsou různé druhy ptactva chované v zajetí, zejména však papoušci a zvláště velcí.

Ptáci se mohou začít oškubávat, když na nich parazitují opeřenci, svrab, když se jim na kůži a peří usadí plísně.

Kromě toho ptáci vytahují peří, které se zamaskovalo. To se často stává při léčbě kožních onemocnění.Peří, na kterém se objevila mast, se ptáček snaží vyčistit, a protože se mu to nedaří, vytáhne je. Co se může stát zvykem.

Dalším důvodem, jedním z hlavních, je nesprávné krmení. Nemluvě o obvyklých chybách při přípravě diet, papoušci bohužel jejich páníčci krmí ne podle očekávání, ale jak se jim zlíbí. Papoušci dostávají klobásu, syrové maso, námořní těstoviny, masové kuličky atd.d. a t.P. Ptáci si na takové jídlo velmi rychle zvyknou a jejich majitelé jsou šťastní: jedí se svými mazlíčky ze stejného talíře.

Přichází však hodina - pták si začne vytahovat vlastní peří a brzy mu zůstanou jen na hlavě a krku: tam, kam zobák nedosáhne.

Majitelé pobíhají a hledají někoho, kdo by jim pomohl zachránit jejich mazlíčka, vyléčit ho. A zapomínají, že až donedávna, když byli varováni před následky, pevně stáli za svým: "Jí s námi mnoho let a cítí se skvěle. Nikdy netahal žádné peří, každý z nich je neporušený".

Tělo těla je jiné, než u ptáků, než u lidí.Někteří papoušci proto mohou po dlouhou dobu přijímat potravu, která s jejich vlastní nemá nic společného. Výsledek je však vždy stejný: nakonec i u těch nejstabilnějších dochází k poruchám látkové výměny, jsou postiženy vnitřní orgány, zejména ledviny. Pták svědí, svědí často a náhodně nebo ne jednou vytáhne pírko...

Papoušci se mohou oškubat sami, a když krmí kuřata: pokud jim chybí bílkoviny a minerální látky.

Další příčinou onemocnění, druhým z hlavních papoušků střední velikosti a velikosti, je stres. Dochází k němu v důsledku přesunu ptáka do menší klece v důsledku odloučení od partnera, zejména po jeho smrti. Vyvíjí se při chovu dvou ptáků stejného pohlaví a samozřejmě pouze jednoho ptáka.

V přírodě žijí papoušci většinu života v hejnech, nepočítaje období rozmnožování. Jednou v zajetí, sám v malé kleci, kde nejenže není možné roztáhnout křídla, nemůžete chodit, nemůžete lézt, pták neustále zažívá stres.

Často se necítí lépe, a pokud žije ve výběhu, pokud jsou kočky a psi ve stejné místnosti, kde je ona, celý den. Zdá se, že podle papoušků, zejména jako je kakzhako, by se jim jejich společník měl rovnat - člověk, zřídka - pták jiného druhu.

Jaco, který žije v otevřeném výběhu, kde má ložnici a velké schodiště, rozzlobeně pronásleduje špačka, kanára, stehlíka a další drobnosti, které jsou vypuštěny, aby létaly po místnosti a které mu létají do obydlí.

Mezi ptáky jiných druhů může pouze kavka rozjasnit jeho osamělost a dokonce ho přimět zapomenout na své vlastní peří, a to i když její inteligence není nižší než jeho: zvířata stejného druhu, jako lidé, se liší stupněm vývoje inteligence.

Kavka, která sama trpí osamělostí, když je vypuštěna z klece, projevuje velký zájem o svého souseda, jehož obydlí, kontroluje, co jí, sedí na střeše svého domu a pokud jsou otevřené dveře do ložnice a papoušek je dole, noří se do své svatyně.

Papoušek s takovým společníkem sejde po schodech dolů, odežene kavku od krmítka, pak spěchá nahoru, vyžene kavku z ložnice. To už se stává hrou a může trvat věčně, dokud se oba nebudou nudit. Kavka si navíc dokáže s papouškem hrát i jinak: klepat mu na hlavu svým vlastním atp.d.

Pokud ale u papouška taková kavka není a není vedle ní žádný člověk, je pravděpodobnost, že začne vytahovat peří, velmi vysoká. Papoušky by si proto v žádném případě neměli pořizovat lidé, kteří při odchodu do práce nechají své mazlíčky celý den o samotě.