Standardní knírač, nebo střední knírač standardní knírač, knírač
Je těžké najít plemeno psa, jehož původ by vyvolal tolik řečí jako tento. Podle jednoho příběhu, historiestandardní knírač je nejméně pět set let starý. Podle jiných toto plemeno vzniklo někde na konci minulého století. Pokud jde o klasifikaci, někteří odborníci ji připisují služebním psům, jiní i dekorativním.
Celkem jsou to tři knírači: velký (obří knírač) - výška 60-70 centimetrů, hmotnost 40-50 kilogramů; malý (mittelschnauzer) - výška 40-50 centimetrů, hmotnost 15-18 kilogramů; -7 kilogramů.
Pes s výjimečnými atletickými vlastnostmi, všemi údaji citlivého hlídacího psa, který dokáže ochránit majitele i jeho domov, je nepochybně vhodný pro muže. Zároveň krása, elegance, půvab, důstojnost, něha činí tohoto knírače oblíbeným u žen. Trpělivost, všímavost, spolehlivost v přátelství - tyto povahové vlastnosti pomohly psovi získat si přízeň dětí všech věkových kategorií, ať už jde o miminko, které se právě naučilo chodit, nebo desetiletého neposedu, který se nekonečně drží pes, nebo puberťák, někdy zbytečně náročný na svého čtyřnohého kamaráda.
Standardní knírač se dobře hodí k výcviku, je silný, aktivní, ale zcela postrádá přebytečnou energii, která je foxteriérům vlastní. Je také na rozdíl od psů, kteří se rvou. Zároveň se dokáže chránit před bratry, kteří ho v růstu výrazně převyšují. Na výzvu majitele se nebojácně vrhne na jeho obranu.
Standardní knírač je drátosrstý, středně velký, svalnatý, spíše zavalitý než vysokonohý pes čtvercového formátu, kohoutková výška je přibližně stejná jako délka těla. Pes opravdu vypadá jako teriér. Má velkou hlavu s plnovousem a obočím charakteristickým pro knírače, postupně se zužující od uší k očím a od očí k nosu. Huňaté obočí zdůrazňuje přechod od čela a čenichu. Zuby silné, velmi bílé, v nůžkovém skusu. Uši vysoko nasazené a symetricky kupírované, v štěněcím věku chirurgicky obřezány. Ocas je také kupírovaný, přičemž zůstávají tři až čtyři obratle.
Pár slov o vlně. Je tvrdý, barva pepře a soli nebo čistě černá, skládá se z třeně a podsady, vyžaduje zvláštní péči, 2x ročně, když začíná línání, vytrhávání odumřelých chlupů (trimování). Měkké části, hlava a uši, kůže na krku, aby nezpůsobovaly bolest na nejcitlivějších místech, by měly být ošetřeny speciálními nůžkami. S takovou péčí a bytem, kde žije standardní knírač, prakticky žádná vlna.
Malý vzrůst, nenáročnost ve výběru krmiva (vždy jí jednou až dvakrát denně včetně ryb, ale i mrkve a další zeleniny) plus již vyjmenované vlastnosti - to vše dělá ze standardního knírače ve věku velmi oblíbeného mazlíčka malých bytů a malých aut.
Standardní knírač je předkem svých jmenovců - velkého a zakrslého knírače. Toto plemeno vzniklo ve středověku na venkově, kde byli psi nejprve využíváni jako honiči dobytka, krysaři a poté jako hlídací psi. Velký malíř A vzdal hold knírači.Durer. Tento pes je vyobrazen na jeho obrazech.Knírače najdeme i na tapisériích holandských a anglických mistrů.
Na konci minulého století byli knírači rozděleni do tří skupin podle velikosti. Od té doby byl tento pes, jak se říká, vypuštěn na oběžnou dráhu psího chovu a za ta léta doznal docela znatelných změn. Stačí říci o vývoji její barvy. Byl šedožlutý, šedohnědý a černý, až došli ke dvěma barvám - černé a "pepř a sůl".
Objevil se u standardního knírače a nové povinnosti.Jestliže v 16. století pomáhal cestujícím kupcům hlídat vozy se zbožím, pak mnohem později, konkrétně za první světové války, sloužil již u Červeného kříže. V německé armádě byl využíván jako kurýr. Ve Spojených státech je knírač služebním plemenem od roku 1945. Anglické kynologické kluby ho přitom zařazují mezi psa na hraní. Není to důkaz univerzálnosti plemene? Malý knírač spolu se svými trpasličími bratry zvládl i specializaci celníka: má vzácnou schopnost rozeznávat pachy, pomáhá identifikovat drogy a výbušniny v zavazadlech. V této funkci je uveden zejména v čs. Zde se pořádají speciální soutěže pro služební psy na celnici, kde vítězové získávají ceny.
