Špaček obecný (sturnus vulgaris)
U nás žije 6 druhů špačků patřících do 4 rodů. Nejznámější z nich obyčejný špaček, nebo shpak. Obývá především pásmo listnatých a smíšených lesů Evropy a západní Asie na východ k jezeru Bajkal. Nejčastěji ji ale lze nalézt v kulturní krajině. Díky člověku se areál špačka rozšiřuje. A to nejen na těch kontinentech, kde žil od pradávna, ale šíří se i na nové kontinenty: v Severní Americe, kde se stal četným ptákem, v Austrálii, Jižní Africe, na Novém Zélandu a na mnoha dalších oceánských ostrovech, kde nikdy nebyl.
Dospělí špačci jsou natřeni černou barvou s kovovým leskem. Když se podíváte zblízka, můžete vidět načervenalé, fialové a nazelenalé odstíny v opeření. Na podzim jsou na koncích obrysového pírka bílé skvrny, které jakoby pokrývají ptačí tělo perleťovým posypem. Zobák je na jaře žlutý, na podzim tmavne. Mláďata mají matně nahnědlé opeření, které je na prvním podzimu života nahrazeno dospělým oblečením.
Na jaře špačci přilétají na hnízdiště mezi prvními. Jejich příchod si okamžitě všimnou obyvatelé venkova a měst. V tuto dobu samci zpívají svou nádhernou píseň, sedí na drátech nebo poblíž ptačích budek. Doslova vám vyprávějí o svých setkáních na zimovištích, migracích nebo hnízdištích. Špačci jsou přece dobří imitátoři. Ve zpěvu starého samce uslyšíte flétnové pískání žluvy, kolena zpěv slavíka, drozdové rolády, řehtání hříběte, sloky ze zpěvu pěnice černohlavé, lentilky, různé brodivé píšťaly. , kvákání žab, vrzání otevírající se brány a další neméně úžasné zvuky. Pro špačky je charakteristická také silná píšťalka, podobná běžecké píšťalce řidiče, pro moderní generaci lidí neznámá. Taková srovnání lze nalézt v poznámkách o ptácích minulosti a počátku našeho století. S největší pravděpodobností je toto pískání druhově specifické koleno, tedy vrozené a charakteristické pro špačka. Není však vyloučena možnost, že se z generace na generaci přenáší na špačky od jejich předků, kteří ji kdysi přejali od kočích.
Špačci uspořádávají svá hnízda v dutinách nebo ptačích budkách. Vnější vrstva hnízda je tvořena různými rostlinnými hadry, tác je vystlán ptačím peřím. Spojka - 7 krásných modrých vajec. Samice je inkubuje 14 dní. Oba rodiče krmí mláďata. Svým nenasytným dětem nosí různý hmyz, jeho larvy, červy, slimáky, šneky a další drobná zvířata. Po několika týdnech špačci vyletí z hnízda a po dalších 5-7 dnech se zcela osamostatní. Při nedostatku míst vhodných k hnízdění si špačci zařizují různé úkryty, někdy zcela neobvyklé. V moskevské zoo si tedy špačci pouliční zvolili pro hnízdění vertikální kovové trubky, které slouží jako podpěry plotu ve výběhu pro velbloudy a divoké osly. Jejich průměr byl asi 12 cm. Vchod do poměrně hlubokého hnízda byl samozřejmě shora. Špačci do ní házeli slámu a seno, ptačí peří a skládali zdivo. Ale pokud se dospělí ptáci nějak přizpůsobili, aby sestoupili do kovu "studna" s téměř hladkými stěnami se z toho dostávám na svobodu, pak se mláďatům nedařilo. Blížila se tragédie. Rodiče pokračovali v krmení mláďat až do poloviny srpna, kdy mladí špačci začali línat své peří. Pak krmení přestalo a špačci uhynuli. Ve dvou z těchto hnízd jsme našli mrtvá mláďata. Už mají polovinu opeření převlečenou do dospělého oblečení. Překvapivě špačci krmili mláďata další dva měsíce toasty, jako jejich protějšky "vypustit do světla" jejich mláďata koncem května - června.
Hlas. Špaček obecný (Sturnus vulgaris) - 111Kb
Špaček obecný (Sturnus vulgaris) - 139 Kb
Špaček obecný (Sturnus vulgaris) - 139Kb
V srpnu a září se špačci shromažďují v hejnech, kteří si k přenocování vybírají odlehlé místo. Někdy jsou v takových shlucích tisíce a dokonce stovky tisíc ptáků. Už nevyužívají prohlubně, ale nocují otevřeně - v rákosí, na křoví i v lese na stromech. Sledoval jsem, jak se na Velkém rybníku moskevské zoo vytvořilo tak velké hnízdiště špačků. Vznikl v roce 1979 a trval 3 podzimní sezóny. Podle našich propočtů v zoo nocovalo až 6-10 tisíc špačků. Na noc se usadili na větvích vrb, které rostly podél ostrůvků rybníka, řada ptáků nocovala na stromech, které rybník obklopovaly. Naše snaha zaplašit špačky, kteří byli pro ptactvo v zoo nebezpeční jako zdroj různých infekcí, byla marná. Použili jsme záznam poplachu špačka se zesíleným reproduktorem. Střílelo se slepými náboji z lovecké pušky velké ráže. Vše bylo marné, dokud nezačala rekonstrukce a čištění tohoto rybníka. Špačci nevydrželi nápor techniky a rybník bez vody nyní neochránil ptactvo před případnými nočními loupežemi. Tak zmizelo největší hnízdiště špačků v centru Moskvy.
Tito ptáci jsou jen zřídka drženi v klecích milovníky ptáků, jsou však mezi nimi lidé zamilovaní do špačků. Špačci jsou samozřejmě dostatečně velcí do běžných klecí, takže potřebují prostornější místnosti: délka 100-120 cm, šířka 40-50 cm a výška 50-60 cm. S krmením špačků nejsou žádné zvláštní problémy, protože ptáci jedí téměř vše, co člověk jí. Jedná se o různé cereálie, tvaroh, nakrájené slepičí vejce, syrové a vařené maso nebo ryby, bílý chléb namočený v mléce. Špačci jedí dobře měkkou potravu pro hmyzožravé ptactvo, mouku a žížaly, moučné brouky, šváby, cvrčky a další hmyz. Milují také čerstvé bobule třešní, hroznů, jelenů, borůvek a dalších.
