Hluchota a pigmentace u dalmatinů

Moderní populace dalmatinů 90 % albinoidů, asi 10 % dalmatinů s vrozenou skvrnou (jsou ale bezpodmínečně chováni). "Vlevo, odjet" nechovnou část populace tvoří nejméně pigmentovaní psi (příliš málo skvrn, neúplné oční okraje, nenabarvený nos, modré oči).

Je zajímavé, že v důsledku selekce často vidíme dalmatiny, bulteriéry, anglické setry pouze s jedním barevným uchem. Lze tedy předpokládat, že vznik těchto dvou symetrických pigmentačních center se časově zcela nekryje. Lze předpokládat, že průběh tvorby párových sluchových orgánů se časově zcela nekryje. Každopádně testování odhalilo asi 5 % dalmatinů hluchých na obě uši a od 20 % (v Anglii) do 30 % (v USA) hluchých na jedno ucho.

Zdá se, že přítomnost bílého špinění, modrookosti a hluchoty lze sloučit do jednoho syndromu s nepravidelnou frekvencí projevů a závažností, což se vysvětluje tím, že u tohoto syndromu je geneticky podmíněna pouze barva a další patologie jsou tzv. výsledkem porušení syntézy melaninu v nejranějších fázích embryonálního vývoje. Z tohoto důvodu (opět, aniž by to bylo přísně deterministické) bychom měli očekávat vyšší procento patologií s dřívějším porušením syntézy melaninu a snížení procenta patologií u více pigmentovaných psů. Za hranici bezpečné depigmentace lze přitom považovat vznik počátečních pigmentačních center na hlavě (symetrická maska).

Pokud skutečně není hluchota u dalmatinů způsobena speciálními geny, ale vedlejším účinkem depigmentace, pak to pravděpodobně vysvětluje nepravidelnost výskytu vedlejších účinků, které mohou být jednotlivé, vícenásobné a objevují se v různých kombinacích. U některých psů to může být hluchota, u jiných oslabená srdeční činnost atp. Oslabení konstituce, pokud k němu dojde, také není systémového charakteru: např. tenčí kostra, méně pevné vazy lze kombinovat s objemným hrudníkem, mohutnou hlavou atp.d.

Lze také předpokládat, že nejpřímější metodou ovlivnění dynamiky procenta hluchoty v chovu bude selekce podle intenzity zbarvení, nikoli utracení jednostranně hluchých dalmatinů při snaze o světlejší zbarvení.

Historická odbočka. Téměř na všech starověkých realistických obrazech vidíme dalmatiny s tmavší barvou než moderní psi a černýma (alespoň mramorovaným) ušima, často s oboustrannou maskou.

První dalmatské normy byly přijaty v 19. století. Nastínili směr pro zlepšení barvy: přednost dostali psi, u kterých skvrny nesplývají, včetně na uších, vrozená skvrna byla prohlášena za diskvalifikační znak. A ačkoli genetika ještě neexistovala, souvislost mezi bílou barvou a hluchotou byla známá už tehdy. Ale strakatý dalmatin nebyl vnímán jako bílý pes – a tak je tomu doposud!

Navíc se v té době plemeno ukázalo být "bez práce" a její fenomenální fyzické údaje (síla, vytrvalost, rychlost, vyžadující nejen silný pohybový aparát, ale také zdravý dýchací a kardiovaskulární systém) se ukázaly jako nevyžádané. Plemeno přešlo do kategorie dekorativní a zastavil se výběr na pracovní vlastnosti (na výstavách byla barva odhadnuta na 30 bodů ze 100, končetiny na 15 bodů!). V budoucnu úspěch veterinární medicíny a vakcinace minimalizoval faktory přirozeného výběru.

Aktuálně začíná nová etapa ve výběru dalmatinů. Díky BAER testu se podařilo identifikovat jednostranně hluché psy, kteří budou nepochybně vyřazeni z chovu. Plemeno bude pod vlivem dvou protichůdně směřujících selekčních faktorů, které samy o sobě zúží genetickou základnu. Protože ale psy s vrozenou skvrnou a tmavší nevyřazujeme z chovu, ale posouváme tím plemeno k albinismu, stává se proces vyřazování nekonečným, což vede ke genocidě plemene (až 20 % sňatek v barvě + až 30 % hluchoty). O selekci pro anatomii a povahu není třeba mluvit, zvláště v malých populacích.

Tento problém má ještě jeden aspekt. Nejen, že se v současné době likviduje nejzdravější část populace, nyní obrovské množství krásných a prakticky slyšících, ale také jednostranně hluchí psi budou staženi z oficiálního chovu. To znamená, že vznikne paralelní populace, kde nevyhnutelně začne nekontrolované množení "v sobě", že při skutečném fyzickém oslabení této části plemene to rychle povede k její degradaci a ke kompromisu celého plemene v očích naprosté většiny nezasvěcených.

V oficiální populaci, s nedostatečným pochopením skutečné příčiny problému, v prostředí hledání mýtického "gen hluchoty" mnoho hodných producentů může být kompromitováno a staženo z chovu.

O šlechtitelských metodách plemene dalmatin. Pokud je hluchota a případně další problémy důsledkem selekce na barvu, pak lze dalmatské plemeno klasifikovat jako plemeno "rizikového chovu" (nazveme-li selekci v opačném směru, než je směr přirozeného výběru), vyžadující vhodné, pečlivější metody výběru.

Je důležité si uvědomit, že estetické požadavky jsou v určité fázi v rozporu s pracovními kritérii a dokonce začínají ohrožovat fyzické zdraví psa. V tomto ohledu je třeba nejprve vyřešit zásadní otázky: budou v chovu zachovány jedinečné fyzické schopnosti a dobrý zdravotní stav - a pak by bylo účelnější ustoupit ke staršímu typu barvy, obecně tmavší, často s vrozená skvrna. Nebo nakonec plemeno přejde do kategorie čistě dekorativních a selekce bude pokračovat po linii vylepšování zbarvení a pak bude nevyhnutelně nutné snížit laťku fyzických nároků včetně sluchu.

V každém případě je to sotva možné "riziková zóna" pracovat drsnými metodami: na jedné straně produkovat fyzické nedokonalosti výběrem barvy a pak bezpodmínečně odmítat psy získané v důsledku takového cílevědomého chovu.

Jako nejvhodnější řešení se jeví kompromis. Spíše intenzivně zbarvení dalmatinci s mramorovanýma ušima (a to je většina standardní populace) stále vykazují vysoké pracovní vlastnosti a dobrý zdravotní stav. Jen by bylo potřeba posunout některé akcenty ve standardu: upřednostňovat ne skvrnité, ale mramorované uši, být loajálnější ke splývajícím skvrnám (jelikož jednotlivé skvrny jsou charakteristické spíše pro štěňata, která jsou při narození nejméně pigmentovaná).

Jednostranně hluché psy možná z chovu nevyřazovat, pokud mají vynikající tělesnou stavbu, ale vybírat jim intenzivněji zbarvené partnery, třeba i z řad vynikajících psů s vrozenou skvrnou. Protože pokud se potvrdí, že hluchota není způsobena jedním genem, ale kvantitativním barevným faktorem, je nepravděpodobné, že by plemeno bylo ohroženo ucpáním "recesivní hluchota gen".

Vezmeme-li v úvahu, že u nás je v současné době použití BAER testu stěží reálné pro jeho značnou cenu a rozlehlé území naší země, nabývá pro nás možnost regulace procenta hluchoty pomocí barvy zvláštní důležitosti.

Irina Zhukova, (dalmatin-klub.lidé.ru)