Spící tygři moří (žraloci)

Rozum a instinkty. Jakou roli hrají v chování zvířat?? Již více než tucet let je tato problematika předmětem sporů mezi etology. Navíc se polemika obvykle vede pouze s ohledem na naše menší bratry žijící na souši. Obyvatelům moří a oceánů je ale obecně odepřena možnost tvrdit, že ve svém chování mají prvky racionality. Situace přitom zdaleka není tak jednoduchá, jak dokládá navrhovaná esej.

Šest mil od cípu poloostrova Yucatán je malý ostrov Isla Mujeres, oblíbené místo pro dovolenou pro turisty. Jeho obyvatelé jsou dědiční rybáři, kteří loví krevety, humry a žraloky, které majitelé restaurací ochotně nakupují pro labužníky. Jeden z rybářů jménem Carlos Garcia a objevil v podvodní jeskyni spící žraloky. Obří ryba ležela nehybně na dně, zrychleně dýchala a zdálo se, že je ve stavu hlubokého opojení. V žádném případě nereagovali na vzhled člověka. Navíc to byli kanibalové, kteří žijí v oceánu ve velkých hloubkách a jsou ve vědě nazýváni pelagickými.

Zpráva o Carlosově objevu se rozšířila mezi turisty a nakonec se dostala i k vědcům. Kategoricky ale odmítli samotnou možnost, že by obří žraloci mohli spát na dně mělké jeskyně. Aby mohli žít, musí se neustále pohybovat. Teprve poté jsou žábry omyty dostatečně silným proudem vody, která jim dodává kyslík ve správném množství.

Významný mexický biolog Ramon Bravo se o fenoménu žraloka náhodou doslechl od jednoho ze svých kolegů. Na rozdíl od jiných svou příležitost hned neodmítl, ale pozval svou přítelkyni z USA doktorku Sylvii Earleovou a vydal se na výpravu k pobřeží Yucatánu.

Když na ostrov Isla Mujeres dorazili dva vědci s asistenty, netrpělivě tam na ně čekal Carlos Garcia, který bral nedůvěru vědců jako osobní urážku a toužil vrátit pravdu. Hned z přívozu odvlekl ty, kteří přijeli do tajemné jeskyně. Tam poprvé v historii ichtyologie členové expedice sami pozorovali spící žraloky. „Byli to dospělí Carcharodonci,“ říká Sylvia Earle. - První dojem byl, že jsou mrtví a skončili jsme na jakémsi podmořském "hřbitově slonů" - vždyť podle legendy jdou zemřít na nějaké odlehlé místo. Podle našeho průvodce Carlose ještě dříve riskoval, že se jich několikrát dotkne a dokonce mírně zvedl ocas, ale žádný z dravců vůči němu neprojevil agresivní úmysly.

Chování bylo více než zvláštní. Koneckonců nemají prakticky žádné nepřátele, a proto je třeba se schovávat do jeskyní, aby si odpočinuli. Tradičně se věřilo, že pelagičtí žraloci spí v záchvatech a startech, bez zastavení pohybu, aby se neudusili. A byla tam skutečná ložnice. Navíc jeho obyvatelé ani ve snu nepřestávají energicky procházet žábrami, rytmicky otevírají a zavírají svá zubatá ústa:

Před hledáním odpovědi na tuto hádanku bylo potřeba změřit teplotu vody, její slanost, určit obsah kyslíku a chemických nečistot v ní, rychlost a směr proudění v jeskyni, zkrátka – udělat hodně daleko od bezpečí, i když se zdálo, že se žraloci chovají tiše, předběžný průzkum.

Bohužel nepřízeň počasí znemožnila realizaci plánovaného programu: začalo bouřit. Přístroje se navíc jeden po druhém rozpadaly a žraloci neprojevovali velkou chuť přispět k vyřešení jejich tajemství. Ne, na lidi neútočili, ale nedovolili si na sebe sáhnout, o měření tělesné teploty ani nemluvě. Nejúžasnější na tom bylo. Přestože se dravci pomocí svých příšerných zubatých tlam dokázali během chvilky zbavit bezvýznamnosti nezvaných hostů, projevili úžasnou toleranci, která se od nich jen stěží očekávala.

...Nejúspěšnější byla třetí výprava. Garcia byl tak unesen záhadou „žraločích ložnic“, že veškerý svůj volný čas trávil potápěním na pobřežních útesech a březích. Objevil další dvě jeskyně se spícími „tygry moří“: jednu na útesu Puente, druhou na útesu Cadena. Ten byl v hloubce pouhých 33 stop, což výrazně usnadnilo ponoření do „laboratoře“. A hlavně se v něm žraloci chovali ve spánku mnohem klidněji než na jiných místech. Jedna z nich se například nechala čtyři hodiny pozorovat, než se vrátila do normálu, a donutila tak výzkumníky urychleně opustit její kolej.

Rozbory vody odebrané ve všech třech jeskyních ukázaly, že měla všude nižší slanost, byla více nasycená kyslíkem a také obsahovala zvýšené procento kyselin. To naznačovalo, že čerstvá voda se do žraločí „ložnice“ u Isla Mujeres dostává podzemními studnami, podobnými artézským.

A přesto zůstalo záhadou, proč si žraloci pro svůj spánek vybrali právě tato místa? Jedna z asistentek doktorky Sylvie Earl navrhla, že možná má taková směs „omamný“ účinek, podobný tomu, co se stane člověku, když si dá velkou dávku alkoholu. No, preference, kterou dávají několika jeskyním, se vysvětluje tím, že "podávají nejsilnější koktejl". Tato verze však měla jednu podstatnou vadu: neodpověděla na otázku, proč se žraloci plující desítky kilometrů do řek „neopijou“ a nespí.

Mimochodem, samotný termín „spánek“ se ukázal jako ne zcela přesný: žraloci vůbec nespali v plném smyslu toho slova. Jejich oči neustále sledovaly činy lidí kolem nich. Další věc je, že dravci se nepokusili zaútočit, i když v normálním stavu by to nedokázali, ale jednoduše odplavali, pokud jim i oni bránili v zaslouženém odpočinku po mnoha dnech nájezdů v oceánu.