Straky se před kukačkami chrání změnou velikosti hnízda
Mezi těmi ptáky, do jejichž hnízd kladou vajíčka, probíhá evoluční válka. Kukačky se snaží, aby svá vejce zůstala stejná jako jejich adoptivních rodičů, a snaží se co nejlépe rozeznat cizí vejce u nich doma. Někteří se však místo toho, aby nahlíželi do zdiva a porovnávali vejce, naučili se změnit své chování tak, aby nechali kukačky u nosu.
Podle Mercedes Molina-Morales, zooložky z University of Granada (Španělsko), se téměř třetině samoquis každý rok podaří vyhnout se útokům kukaček. Zbývající samice zpravidla alespoň jednou, ale stanou se obětí hnízdních parazitů. Jak vědci píší v Journal of Animal Ecology, straky, kterým se podaří oklamat kukačky, se od ostatních liší velikostí hnízda a dobou snůšky.
Na samém začátku období páření si vytvářejí velká hnízda, která jsou dobře chráněna před průnikem: čím větší hnízdo, tím více větviček a větviček je v něm použito a jsou hustší. Stromy na začátku období páření ještě nejsou pokryty olistěním a kukačky snadno najdou obydlí strak. Do velkých hnízd je pro ně však obtížnější proniknout, a proto raději navštěvují malá nevzhledná hnízda.
Ale pak, když stromy olistí, získají výhodu ty straky, které tvoří malá hnízda, protože je těžší si jich všimnout. Kukačka nakonec takové hnízdo proletí a stráví více času snahou dostat se do velkého obydlí. Zde je třeba vysvětlit, proč je obtížnost vstupu do hnízda tak důležitá: když se kukačka chystá snést vajíčka pro straky, potřebuje své oběti nějak rozptýlit. Tuto práci přebírá samec kukačky, poletuje a přitahuje pozornost. A když straka konečně opustí hnízdo, má kukačka jen pár desítek sekund na to, aby se do něj dostala a snesla vajíčko.
O lsti se zde snad ani nedá mluvit. Straky spíše prostě hrají na preference kukaček, na jejich nechuť k obtížím (na druhou stranu, kdo je miluje?). Jak již bylo zmíněno, jen asi třetina strak může svá hnízda znepříjemnit nebo zneviditelnit pro kukačky, ale to je dostačující k udržení parity s hnízdními parazity.
