Mloci žvýkají svým patrem

Mlok Laurenti neboli čolek šedoskvrnný (Triturus carnifex) - malý (až 18 cm dlouhý) roztomilý obojživelník s výrazným (v období páření) hřebínkem na hřbetě. Patří do rodu Triturus z čeledi pravých mloků. Nutno podotknout, že tento čolek je stejně jako jeho ostatní protějšky velmi žravý - sežere vše, co v boji přemůže nebo si nacpe do tlamy, od komářích larev a červů až po slimáky se silnou krunýřem, rybičky a dokonce i vlastní mláďata.

Skupina vědců vedená Dr. Egonem Heissem z Friedrich Schiller University Jena (Německo) se rozhodla prozkoumat, jak čolek šedoskvrnný přijímá potravu, a učinila překvapivý objev. Biology při sledování krmení čolka zaujaly pohyby hlavy, čelisti a jazyka obojživelníka poté, co popadl svou kořist. "Mlok opravdu žvýkal," byl přesvědčen Egon Heiss.

Dříve se mělo za to, že mloci polykají potravu vcelku, ale vědci to vyvrátili, když zjistili, že jejich pokusný subjekt také žvýká kořist. Udělal to ale úplně jinak než ostatní obratlovci. Vědcům se podařilo získat jasnou představu o tom, co se stane, když čolek pozře potravu, pomocí rentgenového video zařízení v Institutu zoologie a evolučního výzkumu na univerzitě v Jeně.

Ukázalo se, že čolek Laurenti používá ke žvýkání své kořisti tzv. palatinové zuby umístěné na palatinových kostech. Palatinové zuby jsou velmi ostré a dosahují délky 0,5 až 1 milimetru. Jsou však neustále aktualizovány. Těmito zuby může čolek rozbít i kutikulu larev much, která jim slouží jako pevná schránka. Obojživelník jazykem přitiskne potravu na patro pokryté zuby a začne do něj rytmickými pohyby vtírat kořist, čímž ji promění ve stravitelnou hmotu.

"Zabíjí oběť a zároveň uvede do činnosti trávicí sekrety," říká doktor Heiss. Ale Mlok používá obyčejné zuby pouze k zachycení a držení oběti.

Tento neobvyklý mechanismus žvýkání čolků vyvolává otázku, jak to lze vysvětlit v kontextu evoluce. "Můžeme spekulovat, že pravé palatinové zuby byly přítomny u raných suchozemských obratlovců, a máme podezření, že žvýkací mechanismus `jazyk proti patru` tohoto čolka sahá až k úplným počátkům suchozemských obratlovců," říká. Velmi podobné žvýkací mechanismy lze skutečně nalézt u starých savců, jako jsou echidna a ptakopysk, stejně jako u kapustňáka. Přestože u těchto zvířat byly palatinové zuby nahrazeny rohovými destičkami, právě mezi nimi tato zvířata drtí potravu, než ji spolknou.

Anastasia Krutiková
https://nat-geo.en/