Cikánská můra (lymantria dispar)

Na jaře vyraší voňavá březová poupata a první bledězelené a ještě lepkavé listy obléknou holý lesík do lehkého, vlhkého, nazelenalého oparu, jako je mlha před svítáním. Bylo to v té době, kdy první, stále velmi malinký, nepárové housenky bource morušového.

mužský

Samice na podzim opatrně kladly vajíčka na spodní části kmenů břízy. Zde je před silnými mrazy spolehlivě chránila hustá zasněžená péřovka. A když jasné jarní slunce probudilo přírodu, housenky se prokousaly skořápkou vajíčka a vydaly se do širého světa. Po vysušení nezačaly okamžitě lézt do koruny na šťavnaté mladé listy. Nejprve jsme spolu seděli, jako bychom takhle neriskovali, okamžitě se vrhli do života plného nebezpečí.

Po narození jsou housenky malé, ne více než 30-40 milimetrů, pokryté dlouhými černými chlupy. Tyto chloupky jim nejednou dobře poslouží. Pokud je vybraný list již obsazený, pozdní housenka se na něm nezdržuje. Plazí se k okraji prostěradla a začíná se často a jemně ohýbat, zvedá a spojuje hlavu a zadní nohy přes záda. Poryv větru housenku snadno zvedne a dlouhé chlupy pro ni budou plachtou. A malinká balonistka poletí na dlouhou cestu, sestoupí na strom, teď jí chlupy poslouží jako padák. Ve výběru jídla je neparník nečitelný. Housenky mohou jíst nejen břízu, dub, osiku, jabloň, hrušeň, olše, ale dokonce i jehličí modřínu a borovice.

Počasí je v tuto dobu proměnlivé - právě vysvitlo sluníčko a včely se čile proháněly po našich prvních jarních květech a vzácní motýli se hladce třepotali na lesních okrajích a pasekách, když se najednou zvedl poryv větru, hnal šedé mraky, a teď už se točili, vesele se dotýkali listů, větviček, kmenů stromů, sněhových přítelkyň. A za půl hodiny nepoznáte březový háj. Stromy unaveně spustily své větve, shrbené pod tíhou sněhobílých šatů. Jak přežít v násilí živlů tak na první pohled křehká a něžná housenka? A opět pomáhají dlouhé černé chloupky na jejím těle. Společně se sněhem se housenka ve velké závěji okamžitě stočí do klubíčka. A sluníčko trochu vykoukne, sníh postupně roztaje. Kolem je vlhko a rozbředlý sníh a studená voda z tání se housenek nedotkne - na svých dlouhých chlupech se opírá o nějaký loňský list jako na kůlech.

ženský

Poté se housenka opět vznese podél kmene stromu do koruny. Dostala hlad, a čím víc svítí slunce a čím je v lese tepleji, tím víc s velkou chutí hlodá zelené listy. Co je ale překvapivé, housenka se aktivně živí, tloustne, ale neroste do délky a zůstává malým člověkem, který viděl světlo. Pravda, tehdy to vypadalo jako chundelatá nit, ale teď se z toho stala těsná plstnatá skvrna.

Faktem je, že kůže housenky se může natáhnout do šířky, ale nemůže růst do délky. Jak vůbec roste?? Ukazuje se, že housenka pravidelně líná. Když se dostatečně najedla a cítí se nepříjemně ve staré, napjaté a již opotřebované kůži, hledá odlehlý kout a na chvíli ztuhne. Když se na to nyní podíváte pozorně, všimnete si, že se za hlavou vytvořila jakási světlá a nafouknutá bublina – právě pod starou kůží se začala tvořit nová. Housenka se brzy stane nesnesitelnou být ve staré kůži, pak po několika křečovitých, prudkých pohybech její stará praskne a housenka vyleze trhlinou vytvořenou v nové, ještě nezdrsněné, světlé kůži. Právě v této době housenka roste!

Po několika hodinách chitin ztvrdne, získá svou přirozenou barvu a ztratí svou schopnost roztahování, takže se růst zastavil. Nyní bude housenka opět neúnavně hlodat list po listu.

Housenky vyrostly, nyní potřebují hodně potravy, aby utišily hlad. Kousance na listech jsou stále větší. List stále vzdoruje, roste, ale brzy jeho možnosti docházejí a stromy začínají ztrácet svůj letní zelený šat. Již ze strany můžete vidět, že březový háj se nezezelená jako dříve, ale zešedl.

Housenka

Potrvá to ještě dva tři týdny a z drobných, nezvyklým okem sotva postřehnutelných housenek vyrostou velké, tlusté a chundelaté housenky. Téměř na všech břízách již zničili olistění. Jen na některých místech ještě trčí nedojedený vršek se zelenou svíčkou. Ale její dny jsou sečteny a dorazí k ní hordy nenasytných housenek.

Ne každý pták si troufne sníst velkou chundelatou housenku můry cikánské, je to bolestně děsivé! Jen kukačce je to jedno - miluje hodování na tučné kořisti! A před neúnavnými lesními strážci - mravenci, housenku zachrání všechny stejné chlupy - za jejich palisádou se cítí jako za spolehlivým štítem - ostrá mravenčí kusadla na ni nedosáhnou!

Dobře živené housenky uprostřed léta náhle ztratí chuť k jídlu a najdou-li si odlehlé místo někde v štěrbině kůry nebo na vidlici ve větvích, promění se v kukly. Uplyne ještě trochu času a v lese se objeví masa špinavě bílých velkých a menších šedých motýlů. Jedná se o dospělý hmyz vylíhlý z kukel. Velké plavé samice jsou špatnými letci – raději sedí a čekají, až je rychlí a malí samci najdou. Jak se od sebe liší! Zdá se, že jde o úplně jiné motýly, samci se tak nápadně liší od samic. Pro odlišnost entomologové nazývají motýla cikánskou můrou.

Tento hmyz je nebezpečný! Lesníkům to dělá velké potíže. Stává se, že nesčetné hordy housenek obnažují lesy na rozlehlých územích, pak přijdou lesu na pomoc lidé. Dříve bylo mnoho tisíc hektarů lesů ošetřováno pesticidy jak z letadel, tak za pomoci pozemních mechanismů. A nyní se stále častěji místo toxických látek používají k boji s housenkami takzvané biologické přípravky. To znamená, že lidé se naučili využívat k ochraně lesa věčné nepřátele housenek – původce jejich chorob.