Život koček na ulici - s jakými potížemi se potýkají naši mazlíčci, zejména pouliční život koček a koček

Kočky jsou rození predátoři. Na ulici si dokážou najít vlastní potravu a některým jedincům se to docela daří.

Neschopnost přežít ve volné přírodě by vedla k úplnému vyhynutí koček jako druhu.

Mluvíme ale o kočkách, které žijí ve volné přírodě, a ne v městských podmínkách. Hlučné, špinavé a přeplněné metropole nejsou tím nejlepším, co může kočka žijící na ulici dostat.

Od počátku domestikace koček uplynulo asi 10 tisíc let. let. Tato zvířata jsou zvyklá na přítomnost osoby v blízkosti, takže mohou přežít a docela úspěšně, když jsou ve městě, žijí na ulici.

Ale domácí kočky chované v bytových podmínkách ztrácejí své schopnosti přežít ve volné přírodě, takže mohou zemřít.

Je také pozoruhodné, že navzdory zdánlivé přirozenosti nalezení kočky na ulici je délka života těchto mazlíčků 2-4 roky. Mnozí nejsou schopni tuto hranici překročit.

Potíže venkovních koček

Populace koček na ulici každým rokem roste.

Nebezpečí spočívá v tom, že ve městech, zvláště hustě osídlených, je množství potravy na kočku zanedbatelné.

Potíže spočívají také v tom, že toulavé kočky mohou srazit auto, trpět divokými psy nebo lovci psů, kteří mimochodem chytají a záměrně ničí nejen psy, ale i toulavé kočky.

Životnost pouliční kočky je krátká, navzdory zjevné přirozenosti a „jednotě“ s přírodou. Zvíře může zemřít na všechny druhy infekcí, virového i bakteriálního původu, jedy a chemikálie.

V zimě je situace zhoršena rizikem podchlazení. V soutěži o vzácné plýtvání potravinami se kočky často dostávají do bojů, a to jak ve vlastních smečkách, tak s cizími zvířaty, která přišla za ziskem z jiných území. Četné zranění a nedostatek minimálních hygienických podmínek vede ke smrti.

I přes probíhající sociální aktivity v tomto směru je zde spousta zvířat bez domova. Kočky mohou přivést až 15 mláďat ročně, takže počet zvířat bez domova bude každým rokem narůstat.

Dobrovolníci zvířata odchytí, odvezou na veterinární kliniku, kde kočky podstoupí všechny potřebné procedury - ošetří je a sterilizují. Mnoho zvířat je posíláno do útulků, kde kočky čekají na své majitele.

Život koček na ulici

Někteří lidé upřímně věří, že venkovní kočky očekávají výjimečně radostný pobyt od jednoty s přírodou. Ale není v tom vůbec žádná romantika.

Zvířata vyřazená nebo již narozená na ulici musí od samého začátku bojovat o přežití. A často tento boj končí smrtí.

Kočky bez domova jsou nuceny se denně toulat při hledání potravy, snaží se zachránit si život, vyhýbat se srážkám s auty, útokům psů a lidí. Existují dva typy pouličních koček:

1. První typ zvířat tvoří opuštěná nebo ztracená domácí zvířata. Takové kočky nejčastěji navazují dobrý kontakt a raději žijí v blízkosti lidských obydlí. Díky přirozené opatrnosti jim do rukou jdou divoké kočky s malou touhou, ale vděčně přijímají potravu z lidských rukou. Tento typ koček lze často nalézt v blízkosti trhů, kaváren a restaurací. Takové kočky mají šanci, že je hodní lidé vyzvednou a odnesou domů. Vyřazené nebo ztracené kočky se od těch, které od začátku vyrůstaly na ulici, dají odlišit podle zvyku důvěřovat člověku. Zvířata také preferují samotu.
2. Druhý typ koček na ulici je divoký, nevědí, kdo je člověk. Při setkání s člověkem taková zvířata raději utíkají. Na rozdíl od toulavých koček prvního typu se tato divoká zvířata narozená na ulici vydávají na lov za ziskem hlavně v noci. Přes den se takové kočky schovávají ve sklepech nebo jiných nebytových budovách. Hlavní potravou pro toulavé kočky jsou zbytky ze skládek odpadků, odchyt potkanů ​​a myší a také ptáků. Tyto kočky se zdráhají navázat kontakt s člověkem, ale vypadají vizuálně mnohem lépe než jejich příbuzní, protože jsou od narození zvyklé se o sebe postarat samy.

Pozoruhodné je také to, že kočky žijící na ulici se od narození zatoulají do smeček, což je v zásadě v rozporu s pojetím koček jako samostatných zvířat.

V přírodě je většina koček samotáři. Je překvapivé, že ve většině těchto hejn panuje přísný matriarchát. Hejno se skládá ze samic, které čas od času dovolí samcům k plození. Koťata koťata narozená v takové pýchě jsou pěstována samicemi a následně vyhnána. Samice mohou zůstat ve smečce dále. Je tu i hlavní samice, které se všichni ostatní podřizují. Kočky také v období porodu a krmení koťat stoupají o jeden stupeň nad ostatní.Tato zvířata se přitom stále nedokážou povznést nad hlavní kočku.

V hierarchii vždy hájí svou pozici hlavní kočka. Boje jsou uspořádány extrémně zřídka, stačí tichá konfrontace. Pokud některá z koček v takové „bitvě“ prohraje, je vyloučena ze smečky nebo se stane nejnižším stupněm – smí sežrat poslední.

V některých chloubách je povolen jeden samec, který slouží jako strážce území a mladší generace. Někdy se pýchy skládají pouze z mužů. V tomto případě jsou pravidla pro účastníky ještě přísnější. Samci na nejnižších úrovních hierarchie se nesmějí pářit se samicemi, ale zároveň dostávají podíl na kořisti a možnost povznést se ve skupině.

Kočky horlivě hlídají a označují své územní hranice.

Pokud existuje jeden společný zdroj potravy nebo vody, může se na neutrálních územích setkat několik skupin. Ale ve většině případů se kočičí chlouby nekříží.

Je třeba poznamenat, že průměrná délka života kočky na ulici je 4-4.5 let. Zvířata často umírají na invazi parazitů, lidské činnosti, chemikálie a různé infekce. V průměru dokáže samice za 4 roky rozmnožit až 45 koťat, z nichž se asi 5 % dožije dospělosti. Blechy, červi a klíšťata jsou stálými společníky koček. Koťata narozená venku v zimě nebo brzy na jaře se často nedožívají posledních šesti měsíců.