Vrána kapucínská (corvus cornix)
Po příjezdu jsem byl již plně vyspělý a možná i převyživený"organismus".
Vypadal celkem zdravě a nebyl důvod ho déle držet na balkóně. Když jsem kuře přesadil do volné klece v mém pokoji, nevzal jsem v úvahu jednu věc - pokud se navenek změnil, pak v jeho duši zůstal stejný ďábel. Velmi brzy si vrána na nové prostředí zvykla, vyzkoušela "mluvit" s ostatními obyvateli cel si na mě snadno zvykla a neustále velmi pečlivě sledovala vše, co dělám.
Brzy jsem se rozhodl dát ďáblovi úplnou svobodu, samozřejmě v místnosti, a odstranil jsem přední panel jeho klece. Nemůžu říct, že by byl šíleně spokojený s vůlí - alespoň uplynulo hodně času, než se rozhodl opustit klec. Z nějakého důvodu se Chertushka rozhodla, že mě navštíví jako první.
Velmi neobratně (neměl se kde naučit létat) klouzal na můj stůl, zamyšleně po něm bloudil, nechal na památku "skvrna", bolestně do mě šťouchl zobákem do prstu, příznivě se nechal cvaknout "nos" a šel se setkat s ostatními nájemníky pokoje.
Skoro neuměl létat (i když po dvou týdnech se už naučil velmi slušně udržet se ve vzduchu), a tak spoléhal spíše na nohy než na křídla. Jako poslední si pomohl, když chtěl skočit někam výš. Bohužel, první "zdvořilostní hovory" vrána by se stěží dala nazvat úspěšnou. Upustil malou klec s pěnkavami na podlahu, a když s nimi sám skákal, vyděsil se o nic méně než oni.
Papoušci, když jim čert vlezl do klecí, "napomínal" jeho drsné, naštvané hlasy. Vraní ryba ignorovala. Když se had ještěrkový dostal do jejího terária, udělal velmi účinný výpad jeho směrem, což mládě šíleně vyděsilo. Ale rosnička, která seděla na přední stěně jiného terária, skočila zděšeně na opačnou stranu, když se ji vrána pokusila klovat přes sklo. Chertuškovi se to tak líbilo, že později speciálně počkal, až obojživelníci vylezou na přední stranu terária, aby je mohli dát na útěk.
Poté, co se trochu více prošel po místnosti a uvědomil si, že jeho sousedé z něj nemají o nic větší radost než ze sněhu v červenci, se znovu posadil na svůj stůl a snažil se se mnou pokračovat v přátelském kontaktu. Trochu jsem si s ním pohrál a k jeho velké radosti jsem mu pomohl dostat se do klece. Když se ďábel trochu osvěžil, z přemíry dojmů usnul jako mrtvý. Sám sobě jsem se radoval – okouzlující, naprosto krotký pták – a bez jakýchkoli potíží nebo námahy z mé strany. Nechte ji létat, kam chce – o to zajímavější bude ji sledovat. Pravda, přesunul jsem malé klece do jiných místností - pryč od hříchu.
Jak jsem mohl vědět, že toto přeskupení bylo pouze prvním znamením ze série změn, které přicházejí v blízké budoucnosti "díky" inteligence a činnost Chertushka.
