Havran (corvus corax)

V roce 1783 navštívil hornatou část ostrova Cejlon holandský cestovatel Gaafner. Musel strávit noc pod jednou z říms skály Mount Bakaul a kolem půlnoci ho probudily podivné zvuky jako štěkot psů, smích a hlasy lidí. Zvuky se objevovaly a pak mizely, zdálo se, že buď sestupovaly z nahých vrcholků, nebo byly slyšet zpod země.

Najednou se hned za skálou ozval tak srdceryvný výkřik, že Gaafnerovi málem praskly ušní bubínky. Spěchal ze svého úkrytu, ale zdálo se, že za ním kvílely tisíce hlasů, tak zvláštních, falešných a neslýchaných, že se zděšeně otočil pod skálu a zacpal si uši prsty.

Havran (Corvus corax)

Anglický cestovatel John Davy, který Cejlon navštívil o půl století později, o původu tajemných výkřiků napsal: "V Iadalgammě jsme v noci slyšeli volání ďábelského ptáka nebo Ulama, jak tomu domorodci říkají... Jeho chraplavé a divoké zvuky jsou zlým znamením smrti nebo neštěstí". O tomto již vzácném ptáku D.Devi se nepodařilo najít žádné vědecké informace.

Mezi ptáky nalezenými na území naší země byli také někteří považováni "sakra", démonický, mající spojení se zlými duchy. Havran - černý pták se zlověstným křikem - je v legendách a folklóru mnoha národů spojován s královstvím mrtvých a smrti. Černý havran živí se mršinami, krouží nad bitevními poli a kluje mrtvým oči. To je předzvěst zla.

"Co mi zasmušile věštil Havran dlouho prorocký s chraplavým křikem "Už nikdy víc"?... V tom zazněl umíráček naděje a jeho rozsudek smrti "Už nikdy víc". Tak psal o Vráně ve stejnojmenné básni Edgara Allana Poea.

Hlas. Havran (Corvus corax) - 186 Kb

Nejstarší zmínka o havranovi v babylonské legendě o Gilgamešovi, pocházející z poslední třetiny 3. tisíciletí př.n.l.uh. V této legendě je Ut-napishti (jediný člověk, který získal nesmrtelnost) během potopy zachráněn na člunu, ze kterého jeden po druhém posílá vlaštovku, holubici a havrana, aby zjistil, zda byla Země odhalena. někde. První dva ptáci se vrátili, aniž by našli suché místo, ale havran ne - našel suchou zemi.

V biblickém popisu potopy se havran také nevrátil, ale zde je za to obviňován, protože holubice se vrátila s olivovým listem v zobáku. Noe proklel havrana, zčernal ho a požehnal holubici. Ve středověku křesťanské náboženství hlásalo havrana jako ztělesnění zla, pekelné síly a ďábla a holubici jako požehnaného rajského ptáka. Duch svatý a křesťanská víra.

Havran (Corvus corax)

V mýtech o pohanských kmenech, které kdysi obývaly Evropu, je havran pták, který přináší neštěstí. Vzhled havrana na levé straně domu byl považován za špatné znamení, pokud se během setí objevil havran - to předznamenalo neúrodu a setkání dvou havranů ve vzduchu - válku.

"Havran kváká u kostela - na mrtvého ve vesnici - v chýši kváká - na mrtvého na dvoře. Přes který dvůr s kvákáním proletěl havran, bude mrtvý muž. Každá vrána by mu zakrákala na hlavu. Starý havran nebude kvákat nadarmo. Jako krvavá vrána čeká". Tato přesvědčení a přísloví o vráně vede R.H. Dahl dovnitř "Výkladový slovník živého velkého ruského jazyka".

Ale ne všude to tak bylo. Skandinávského nejvyššího boha Odina doprovázejí dva moudří ptáci – vrány Hugin a Mu nin. Havran a vrána následovali hrdiny starověkého Řecka spojené s nebem, sluncem, válkou nebo podsvětím. Přilba bohyně Athény vypadala jako havran. Havran doprovázel Krona, který byl vhozen do zubního kamene, a Asclepia, boha léčení, který přišel na odvážnou myšlenku vzkřísit mrtvé. (V příběhu Vasilije Andrejeviče Žukovského "O Ivanu Careviči a Šedém vlku" na rozkaz vlka posílá havran vránu pro mrtvou a živou vodu, aby oživil careviče Ivana, kterého bratři zabili).

V západní Evropě byl do poloviny našeho století havran jako druh téměř úplně vyhuben, což značně usnadnily pověry s ním spojené. Tam, kde se stále vyskytuje, se snaží zůstat v horách, velkých starých lesích a na skalnatých mořských pobřežích - je velmi plachý a bojí se člověka. V evropské části naší země a na Sibiři se krkavec, setkával ve 40. letech našeho století i na silnicích, zalétával do vesnic a měst, kde se stavěla hnízda na vysokých budovách. Nyní je vzácné ho vidět... Stejně jako blízcí příbuzní havrana, havrani, je téměř všežravý, ale vyznačuje se velkou dravostí, odvážně útočí na ptáky a zvířata větší než on sám. Dokáže vyklovat k smrti zajíce, domácí kuřata i novorozená jehňata - vykrádá hnízda všem ptákům, pije vajíčka nebo požírá již vylíhnutá kuřátka. A zároveň je to užitečný ptáček do zahrad a polí, protože ničí hmyz, plže a koloušky.