Pokud je v domě rotvajler
Jeden pohled na čerstvého muže rotvajlerdělá trvalý dojem. Černohnědý pes poměrně působivé velikosti, silný, s dobře vyvinutými svaly. Nádherné bílé zuby jsou jedním z charakteristických rysů plemene. Tlama má zpravidla zasmušilý-přísný výraz.
rotvajler Pfingstwiese Dominika Ain, ow. Bobrová E.Školka "Pfingstwiese"
Rotvajleři vystopovali jejich rodokmen od starověku: jejich předci byli psi římských vojáků. Římané s sebou na vojenská tažení brali stáda dobytka a podle potřeby je používali jako zásoby jídla. Pes hlídal a pásl dobytek a byl také hlídačem ve vojenských táborech. Při svém postupu na sever Evropy museli Římané překročit Alpy. Samozřejmě, že jen silní a silní psi mohli projít touto těžkou cestou společně s válečníky. Do jižního Německa tak v doprovodu římských legionářů přišli předkové rotvajlerů. První zmínka o tomto plemeni se vyskytuje asi před dvěma tisíci lety.
Dlouhou dobu byli chováni jako pastevečtí psi a ve středověku byli poměrně hojně využíváni k lovu divokých prasat. Tito psi se stali oblíbenými zejména u řezníků a obchodníků s dobytkem. Řezníci zapřáhli rotvajlery do vozíků, aby převáželi mrtvá těla, a obchodníci s dobytkem používali psy jako doprovod stád a hlídání. O dalším velmi zajímavém využití rotvajlera nelze nemluvit. Ve středověku, kdy se městské čtvrti hemžily gangy lupičů, byli často napadáni obchodníci, kteří odcházeli z města nakoupit dobytek. Aby se ochránili před krádeží, dávali peníze do speciálních pouzder a dávali je na krk rotvajlerům. Pes tedy sloužil jako životní trezor.
Pak zájem o toto plemeno opadl a znovu se objevil až na začátku našeho století. Bylo zjištěno, že všestranné vlastnosti rotvajlera: schopnost nejen pást a řídit hospodářská zvířata, ale také chránit je a jeho majitele, stejně jako vynikající vyhledávací a hlídací schopnosti - z něj dělají dobrého policejního a služebního psa. Navzdory skutečnosti, že do této doby zůstalo ve městě Rottweil ve Württembersku (Německo) jen několik zástupců tohoto plemene, začala tam obnova plemene. Od té doby je město považováno za rodiště rotvajlera, dal tomuto plemeni i jméno, zde se mu říká rotvajler metzgerhund nebo rotvajler řeznický pes. V roce 1912 byli rotvajleři v Německu na stejné úrovni a již jako služební psi.
Hlavní znaky a znaky tohoto plemene splňovaly požadavky, proto bylo účelem šlechtění zachovat a rozvíjet vlastnosti potřebné pro službu a již existující. Ze své římské bojové vzdálenosti si uchovali mimořádnou sílu a mimořádnou sílu, nečekaně spojenou s pohyblivostí a živostí. To poněkud odlišuje rotvajlera od jiných plemen mastifů s hrubou konstitucí, která jsou více flegmatická.
Pastýřská minulost dala tomuto psovi bystrý rozum a rozumnou kombinaci pozornosti k člověku a relativní nezávislosti. O originalitě silného charakteru rotvajlera lze říci, že se neprojevuje v podobě samostatného chování, ale spíše v nezávislosti úsudků. Pokud se jiný pes se silnou povahou chová tak, jak uzná za vhodné, bez ohledu na majitele, pak může rotvajler donutit majitele, aby udělal to, co on, rotvajler, potřebuje. Při výchově a výcviku tohoto psa to vyžaduje hodně trpělivosti a jistou míru gramotnosti. Abyste se to naučili zvládat, potřebujete laskavé, ale pevné zacházení. Při přehnaně šetrném zacházení může ze psa vyrůst drzý a tyran, který způsobí nemalé potíže vám i vašemu okolí. Hrubý a krutý přístup z ní pravděpodobně neudělá utlačované a zbabělé stvoření, ale spíše ztrpčí psa. To může vést k tomu, že se stane zcela neovladatelným, a tedy nebezpečným pro ostatní.
