Pokud vás kousne pes
Častěji nám čtyřnozí mazlíčci při hře zasazují rány svými zuby nebo drápy. Stává se to náhodně. Stává se však, že obvykle krotké zvíře svého majitele ze vzteku kousne, když se snaží bojující psy oddělit.
Kromě zvláště závažných případů, kdy je poškozena nejen kůže a měkké tkáně pod ní (vazivové tkáně, svaly, šlachy), ale také kosti, klouby, škrábance a kousnutí způsobené domácími zvířaty, nám nezpůsobují žádné zvláštní obavy. Z tohoto důvodu jim mnozí obvykle nepřikládají velký význam. Je však třeba poznamenat, že ústa a drápy našich mazlíčků nejsou ani zdaleka sterilní, takže jakákoli rána, kterou jim způsobí, může nést riziko infekce. První a nejdůležitější věc, kterou bychom měli udělat, je zkontrolovat, zda je v tomto případě podezření na vzteklinu. Vzhledem k povinnému očkování lze předpokládat, že naši mazlíčci (kočky a psi) jsou proti vzteklině imunní, v takovém případě není nutné jimi zraněného majitele očkovat. Pokud jste sebrali zvíře bez domova, o kterém nic nevíte, zvláště pokud nebylo kousnutí vyprovokováno, musíte být očkováni proti vzteklině. Pokousaný by navíc měl být očkován i proti tetanu, pokud nebyl očkován v nedávné minulosti.
Možná infekce. Vzhledem k tomu, že podle vzhledu rány není možné poznat, zda s sebou nese riziko infekce, neměli byste kousat nebo škrábat příliš lehce, i když jste ránu okamžitě opláchli vodou. Voda totiž nemá dezinfekční účinek a nedokáže neutralizovat patogenní mikroby, které se dostaly do rány.
Samozřejmě, že čím větší rána, tím snazší je nakazit se, ale i bodová zranění charakteristická pro kousnutí kočkou mohou být plná nebezpečí. Taková rána se léčí obtížněji než velká otevřená rána.
Zkušenosti ukazují, že významnou roli v šíření infekce hraje i to, kolik času uplynulo od poranění rány. Upozorňujeme na to v souvislosti s úrazy, které se na první pohled zdají lehčí, a pro které lidé většinou nejdou k lékaři. Samozřejmě ve většině případů nepředstavují žádné nebezpečí. Jsou však chvíle, kdy to po několika hodinách nebo dokonce dnech vede k vážným následkům. Zde je jeden takový příklad.
Devětadvacetiletý majitel si hrál se svým psem a při hře si pořezal prsteníček. Poměrně hlubokou ránu mladík okamžitě umyl, obvázal a žádná další opatření nepodnikal. Druhý den ráno - t.E. po dvanácti hodinách se probral z toho, že rána hrozně bolí. Pak šel k lékaři. Na dotaz lékaře uvedl, že toto kousnutí sám vyprovokoval a předložil potvrzení o tom, že pes byl očkován proti vzteklině. Protože pacient neměl žádné další stížnosti a oblast rány nebyla ani červená, ani zanícená, lékař ji omyl fyziologickým roztokem a dal dva stehy kolem jejích okrajů. Lékař pak pacientovi píchl penicilinovou injekci, podal pacientovi antibiotika v tabletách a poslal ho domů. Druhý den však rána zčervenala, zanítila se, objevil se výtok a navíc to bolelo víc a víc, takže mladík opět přišel na koberec. I přes absenci horečky a fakt, že krevní test neprokázal žádné abnormality, lékař pacienta přijal do nemocnice. Tam dostal aktivní léčbu antibiotiky a po třech dnech byl propuštěn. Ve výtoku z rány byly nalezeny bakteriePasteurella multocida.
Prohlídka a ošetření rány. Nejprve si oběť musí prozkoumat kousnutí nebo škrábnutí a určit, jakému primárnímu ošetření má ránu vystavit. Vzhledem k tomu, že tlama a zejména drápy zvířete jsou vždy špinavé, je nutné ránu vyčistit. Jak již bylo zmíněno výše, k tomuto účelu lidé obvykle používají čistou nebo mýdlovou vodu, i když lékaři nedoporučují používat mýdlo, nejlépe je ránu omýt velkým množstvím slané vody, protože se tak odstraní nejen pevné částice nečistot, ale i krev a také významnou část bakterií. Pokud je rána hluboká, neotvírejte ji a nemyjte, to je věc lékaře. Tím, že ošetření rány svěříte odborníkovi, snížíte riziko hnisání.
Pokud je rána velká, lékař ji zašije, předejde možným komplikacím a onemocnění bude snazší. Stehy se obvykle uvolňují, aby nebránily odtoku sekretu.
Pokud je rána lehčí, lékař většinou antibiotika nenasadí. V 70-98 procentech případů k infekci nedojde. Zde však vše závisí na případu, protože v tlamě psa a kočky je mnoho aerobních a anaerobních (vyvíjejících se v kyslíkovém prostředí a bez přítomnosti kyslíku) bakterií, které mohou způsobit infekci. Například zmiňované bakterie Pasteurella multocida, vyskytující se v sekretech z pastvy více než poloviny zvířat, nejčastěji způsobují onemocnění. Rozvíjí se poměrně rychle, i když v laboratoři tito mikrobi rostou pomaleji, takže při léčbě antibiotiky je pacient již zdravý, když se ukáže, že infekci způsobily právě oni. Kromě toho je onemocnění často vyprovokováno některými stafylokoky, Pseudomonas a bakteriemi tzvCapnocytophaga canimorsus. Antibiotika si s nimi rychle poradí, nicméně pacient musí mít zdravý imunitní systém.Faktem je, že pokud je imunitní systém u člověka oslaben, pak infekce způsobená bakteriemi Capnocytophaga canimorsus, může být dokonce fatální. Chceme tak upozornit lidi se slabým imunitním systémem na to, aby se pokud možno vyhýbali situacím, kdy může zvíře pokousat člověka!
Pouze lékař může určit, která antibiotika by měla být použita k léčbě škrábnutí nebo kousnutí.
Připravil A. Gusev
