Vyplatí se pořídit si chipmunk?

Tu otázku jsem si nepoložil. vidělchipmunk ve zverimexu, koupil, vzal domů. Cestou jsem se rozhodl, že dám papouška do prázdné klece a udělám díru "patty"- manželova kožešinová čepice.

Vyplatí se pořídit si chipmunk?

Šití "koláč" doprostřed jsem ho dal na spodní buňky a pustil do něj chipmunka. Vyskočil na silnou vrcholovou větev a začal se rozhlížet. Podíval jsem se na něj a odešel z pokoje.Když se po chvíli vrátila, zjistila: v klobouku se objevil další východ, naproti mému, trčely tam vnitřnosti"patty".

Bushkovi se Nora líbila, tak jsem zavolal chipmunka: seděl v něm pořád. A aby vyšel ven, postavil jsem klec za okno, na květinu. Bush okamžitě vystoupil"patty" a začal pozorovat, co se děje dole.

Od toho dne často "chodil" na květinářku.Jednou, když jsem nebyl doma, začalo pršet a "koláč" promočený skrz. Pustil jsem Bushe z klece. "Koláč" dlouho sušit, nakonec uschnout. Bushka se ale do klece vrátit nechtěl. Abych byl upřímný, nedal jsem si s tím moc práce.

Velmi brzy jsem si uvědomil, že jsem se stal věšákem, že moje přítomnost v domě, zvláště v kuchyni, je vysoce nežádoucí.Jakmile jsem se objevil, nový majitel byl podrážděně tsikal. A opravdu, proč jsem porušil idylu? Na parapetu je tranzistor. Bushka si na něj sedne a sevře přední tlapy v pěst. Hudba hraje, Bush se dívá z okna. Nedaleko - jídlo, které přinesl: plátek pomeranče, slazené arašídy, piniové oříšky. Nebýt mě, mohl jsem sedět u přijímače hodinu nebo dvě. Chtěl jsem jíst - jedl jsem a znovu pozoruji, co se děje na ulici.

Brzy jsem si však začal připadat nejen nadbytečný, ale i méněcenný, opravdový buzerant. Najednou mi bylo jasné, že jsem zbytečná hostitelka, že mám hlavu plnou všeho, jen ne každodenního života.

Sladkosti, sušenky, krekry, které zůstaly na stole, zmizely velmi rychle. Stejný osud potkal kousky chleba, jablka, i když tvor, který mi to všechno vyčistil, byl třikrát menší než veverka.

Chipmunkové mají dobře definovaný instinkt ukládat jídlo. Před zimním spánkem si začnou plnit spíže proviantem. Díky poměrně prostorným lícním vakům může zvíře přinést do díry 8-10 gramů potravy najednou: 54 piniových oříšků nebo 224 pšeničných zrn nebo 225 semen myšího hrachu.

Bushka mi pomohl i jinak. Pokud by ráno na pánvi zbylo trochu kaše s masem, večer by se pánev leskla.

Zkontroloval Bush a hrnce stojící všude. Podařilo se mu do nich dostat tak, že víko zůstalo zavřené. Jeden z jeho šeků málem stál mou matku život.

Přišel jsem domů velmi pozdě a začal jsem vařit kuře: druhý den jsem ho musel odvézt do nemocnice. Ráno jsem si s sebou vzal kuře a šel do práce. Za necelou hodinu volala moje matka, která byla u mě na návštěvě: "Cítím se špatně, asi mám infarkt". "Co se stalo?" - zeptal jsem se. "Všechno kvůli tvému ​​Bushkovi". Jonáš začal mluvit. Jsem na řadě zemřít, ale od smíchu.

Moje matka se rozhodla uvařit snídani sama. Předtím šla několikrát do kuchyně a slyšela: "ding ding ding".Snažila se pochopit, odkud tyto zvuky přicházely, ale nešlo to.Když se chystala dát konvici na plyn, sundala ze sporáku hrnec s vývarem. A jakmile jsem ji položil na stůl, Bushka z ní vyskočil a zmizel, pokrytý kuřecím sádlem. Očividně už ho nebavilo plavat ve vývaru, i když byla pánev na sporáku. Zkusil "vystoupit", v tu chvíli zazvonilo víko.

Koncem července se mě chipmunkovi podařilo konečně převychovat. A právě v té době začalo horké období: musel si připravit jídlo na deštivé dny, na zimu. Nyní bylo pro Bushku obzvláště obtížné čekat, až půjdu konečně do práce. A jakmile se za mnou zabouchly dveře, chipmunk začal svou práci. Poté, co se ujistil, že nikde nic nezůstalo, vyšplhal na vysoký noční stolek. A od ní byla po ruce krabice, kterou velmi miloval. Tato schránka byla zevnitř uzavřena na západku. Pro nějakého jiného chipmunka by to asi byl velký problém otevřít, ale Bushka ne.

Krabice visela na zdi a nad ní byla další.A ten spodní vyčníval dopředu, byl o půl centimetru širší než ten horní. Přesto Bushka skočil na tuto římsu, na tuto tlustou "drát",který byl vršek víka krabice a jako prvotřídní akrobat po něm chodil. Když dosáhl středu, přitiskl k ní své přední tlapy a víko se opřelo dozadu. Akrobatovi se podařilo nejen udržet rovnováhu ve vzduchu, ale také přistát ve středu víka. Jeden skok - a vezměte si, co chcete: rýži, jáhly, pohanku... Plno balíčků.