Tučňák císařský (aptenodytes forsteri)
Antarktická zima trvá dlouhých osm měsíců.Celou tu dobu není na obloze žádné slunce. Svítí jen hvězdy. Teplota klesá k mínus padesáti. Tyto drsné země si vybraly samytučňáci císařští.
Tučňák císařský (Aptenodytes forsteri)
tučňáci císařští (Aptenodytes forsteri)
Tito velcí ptáci se přizpůsobili ledovému větru.Od nich se uchýlí do jakýchsi kaňonů tvořených ledovci. Tady se líhnou vajíčka. U tučňáků císařských dělají tuto důležitou činnost samci. Obvykle samice snese vejce v červnu a je volná. Jede se k oceánu vykrmit. A tatínek trpělivě a odvážně drží vajíčko pod záhybem teplé přikrývky, izoluje ho od jakéhokoli kontaktu s ledem a zajišťuje konstantní teplotu třiceti stupňů, přestože je venku ledová zima. Po dobu devíti týdnů tučňák císařský nehybně mrzne, nic nejí a vyvíjí skutečně titánské úsilí. Za tyto dva měsíce zhubne polovinu své váhy. Když se pak mládě vylíhne, otec sám novorozeně nakrmí. Pozdní přítomnost matky je ale nutná. Vrátí se a nakrmí dítě.
Docela často můžete mezi úzkostně rozrušenými ptáky vidět tučňáky, kteří se procházejí sami. Jsou to buď mládenci, nebo ženy, které potkalo neštěstí: přišli o svá mláďata. A teď chtějí udělat nešťastné nepozorné ptáky: ukrást jim jejich dítě. Zabere to jen pár sekund. Vědci tomu říkají podobný únos kuřat "kuře", se může stát v poměrně krátké době. Ideální okamžik je, když už miminko není připoutané k otci a začíná prozkoumávat okolí. Obvykle se jedná o tří-, čtyřtýdenní mláďata. Už chtějí nezávislost.Mnohem později se dozvědí, že zabloudením do hejna se můžete chránit před pronikavým větrem. Mezitím se odtrhnou od očí svých rodičů, aniž by tušili, že dnešní ledová kra připomíná gangsterskou čtvrť. Jakmile dítě zírá, napadne ho několik chuligánů najednou a pokusí se ho chytit. Když rodiče únos odhalí, dojde mezi nimi a únosci ke skutečnému boji.Na oslepující bělosti ledu se objevují šarlatové krvavé skvrny.
Osud mláďat závisí na výsledku těchto bitev. Pokud ho rodiče zachrání, přežije i přes vážná zranění a krveprolití. Pokud ho násilně adoptuje mládenec, jeho osud je zpečetěn, zemře. Otčím za pár dní dostane hlad, bude muset hledat jídlo, nemá ho kdo nahradit, nemá přítelkyni a pak opustí svého nevlastního syna a odsoudí ho k jisté smrti.
Až dosud vědci toto chování tučňáků nedokážou vysvětlit. Zdá se, že pokud tučňák císařský nemá žádné mládě, je odmítnut a není přijat do komunity. Ornitolog George Deaf věří, že proces odchovu mláděte posiluje rodiny tučňáků. Je to pro ně záruka budoucího setkání. A je úžasné, jak se najdou v obrovském hejnu. Ukazuje se, že pláčem.Žena volá první. Jako by jím byl probuzen, její partner zvedne hlavu, ať je kdekoli. Vystoupí z hejna a začne se pohybovat směrem ke své přítelkyni a zpívat svou vlastní invokační píseň.
Profesor Juvantin, který studoval spektrogram jejich zpěvu, odhalil kódování používané ptáky a přiblížil se k odhalení záhady: Pravda, podle statistik se to podaří pouze 15 procentům párů.
Proto je tak důležité, aby si tučňák, který si nestihl pořídit vlastní potomstvo, vytvořil alespoň podobu plnohodnotného člena tučňácké společnosti. Tak je to i s bakaláři.
A proč ti nešťastníci, kteří přišli o dítě, kradou mláďata? Proč? Je to sociální nebo biologická potřeba, nebo možná dokonce fyziologická potřeba?? Někdy se stane, že tučňáci mládě ukradnou ihned po ztrátě. V takových případech, kdy přestávka ve výkonu otcovských funkcí nepřesáhne několik hodin, je proces výchovy u dospělého tučňáka prakticky nepřerušený. A když se jeho fenka vrátí, ani nezjistí substituci.
Pokud uplyne dostatek času, začne tučňák ztrácet otcovu náruživost, protože dlouhá nepřítomnost teplé boule na jeho nohou u něj způsobuje hormonální pokles. Také je hnán instinktem vyluhovat mléko určené pro mládě. To je jeho fyziologická potřeba. Ta ale brzy zmizí a tučňák velmi rychle opustí adoptované dítě.
O všech těchto zvláštnostech v životě a zvycích tučňáků císařských zjistil novozélandský polární biolog Kim Vesterkov. Celých osm měsíců, od dubna do prosince, strávil v Antarktidě v kolonii významných, úctyhodných ptáků nesoucích tak vysoký titul a přitom nepohrdajícími únosy mláďat.
Konstantin Běljajev. Kurýr
