Infekční nekróza slinivky břišní (ipn, inpzh)
V současné době byl navržen způsob izolace původce infekční nekrózy slinivky břišní, která se vyskytuje v latentní formě, z jedinců pstruha duhového, jakož i ze pstruha přenášejícího virus, ve kterém je virus v extrémně malých množstvích a s konvenčními izolačními metodami se jednoduše ztrácí během filtrace homogenátu.
Podstatou metody je, že místo tkáňových homogenátů se z ryb podezřelých z přenášení virů odeberou trypsinizované buňky ledvin, slinivky a střeva a naočkují se do cév spolu s buňkami RTG-2. V přítomnosti i malého množství viru a virových nosičů se v RTG-2 indikátorových buňkách vyvinou cytopatologické změny. Vědci, kteří tuto metodu vyvinuli, se domnívají, že je téměř dvakrát účinnější než konvenční metody.
Léčba nevyvinuté. Econobon (1963) doporučil přidávat do krmných směsí nemocných ryb sloučeninu polyvinyl-pyrrolidon-jodu v dávce 0,5-1,5 g/kg juvenilní hmoty po dobu 2 týdnů. Zároveň pozoroval určité zlepšení stavu léčených ryb oproti kontrole. Někteří vědci doporučují použití antibiotik a antiseptik jako radikální prostředek k odstranění škodlivých účinků bakteriální infekce, která často komplikuje průběh základního onemocnění.
Preventivní a kontrolní opatření jsou založeny na pečlivém a pravidelném provádění celé řady preventivních opatření, včetně veterinárních a hygienických, rybochovných a rekultivačních a zootechnických prací. běžně prováděné na pstruhových farmách, lososích líhních a líhních.
Veterinární a hygienická opatření zajišťují prevenci zavlečení patogenů vodou, rybářským náčiním a vybavením, se zjevně zdravými rybami přenášejícími viry, s plevelem a volně žijícími rybami, s krmnými bezobratlými a jinými vodními organismy umístěnými v nefunkční nádrži a používanými jako živé krmivo pro pstruhový potěr a další lososy.
Oplodněná vejce jsou získávána pouze od zdravých producentů prosperující ekonomiky. Za tímto účelem se v předvečer odběru reprodukčních produktů ryb vyšetřují na přítomnost viru IPI. Obvykle se vyšetřuje až 10 % generačních jedinců. Vezmou samce nebo samici (ale ne během období tření), lehkým zatlačením na boční stěny břicha ryby se z řitního otvoru odstraní malá část exkrementů a umístí se do fyziologického roztoku v poměru 1: 1. Poté se z tohoto materiálu připraví suspenze a obvyklým způsobem se vyšetřují v buněčných kulturách. V období tření k tomu můžete použít sesbíraný kaviár a sperma výrobců.
Profylaktické diagnostické studie na přenos původce IPI producenty pstruhů a jiných druhů ryb lze provádět po celý rok. Za tímto účelem se výrobcům podezřelým z infekce INPZH vstříkne do tělní dutiny fyziologický roztok Hanks nebo Earl a dutina se jakoby opláchne nebo umyje. Po určité době je tekutina z dutiny břišní odsáta a vyšetřena v buněčných kulturách.
Tato opatření mohou zcela zabránit zavlečení patogenu kaviárem.
V chovech, které jsou trvale nepříznivé pro infekční nekrózu slinivky břišní, někteří badatelé doporučují šlechtitelskou práci k rozvoji ras a chovných skupin odolných vůči chorobě, alespoň pstruhů a ryb některých dalších druhů. Zároveň zřejmě nabude na důležitosti i selekce rodičovských párů podle věku a exteriéru. Při šlechtění na odolnost vůči chorobám u ryb je navíc nutné vzít v úvahu úroveň nejdůležitějších testů, které určují jejich přirozenou odolnost.
Pro snížení koncentrace infekčního agens v bazénech nebo rybnících jsou všechny nemocné ryby izolovány a je zabráněno kontaktu s rybami, které jsou pro toto onemocnění bezpečné. V nefunkčních rybnících a bazénech probíhají veškeré práce pod vedením ichtyopatologa. Mrtvá ryba je ihned vylovena a odeslána dle uvážení ichtyopatologa na potravu pro hospodářská zvířata, technické nebo tepelné ošetření.
