Smyslové orgány koně
Nejlepší věckůň má rozum. Můžete pozorovat, jak v novém prostředí kůň vše očichává, jako by se orientoval pomocí nosu. Nejsilnější znechucení v ní vyvolává pach krve a mršin. To je základní instinkt, který zbyl z dob volně žijících divokých koní, protože pro ně takový pach znamenal přiblížení nepřátel. Bohužel dokonale vyvinutý instinkt je prakticky nemožné použít při přípravě koně na sport. Tato schopnost se ale může projevit nejnepříjemnějším způsobem ve chvílích, kdy se kůň začne chovat nepřátelsky k podkováři nebo veterináři a pamatuje si je čichem.
Kůň vždy nejprve očichá potravu a vodu. Nedotkne se ani páchnoucího jídla, i když člověk nemusí cítit vůbec žádný zápach. Mnohem lépe než člověk má kůň vyvinutý sluch. Snímá velmi tiché zvuky a snaží se je vnímat zřetelněji otáčením uší příslušným směrem. Každý se může po příchodu do stáje přesvědčit, na jaký tichý hlas kůň reaguje. Jak je stanoveno telemetrickými přístroji, náhlé hlasité, neznámé zvuky mohou způsobit, že kůň ztratí oběh. Proto je pochopitelný požadavek na koně nikdy nekřičet a také se vyhnout zbytečnému hluku ve stáji a při práci.
Oči nejsou pro koně tak důležité jako pro člověka. Je zřejmé, že kůň špatně vidí na velkou vzdálenost. Ale vidí dobře na blízko a ve tmě. Kůň málokdy zakopne nebo se dostane nohama do děr, pokud mu jezdec dá možnost zvolit si vlastní cestu. Pokusy ukázaly, že koně dokážou rozlišovat barvy. Zatím však není jasné, do jaké míry se jim to daří. Důkazem toho, že barva na ně má určitý duševní vliv, je často pozorovaná nechuť mnoha koní skákat přes šedé stěny.
Umístění očí na hlavě koně umožňuje velmi široké zorné pole. Nedostatky vidění se objevují, když se kůň často lekne předmětů ležících na zemi, skáče nakřivo a při cvalu drží hlavu na jednu stranu.
Téměř každý jezdec měl možnost přesvědčit se, že koně velmi přesně vidí, co se před nimi děje nebo děje, a mohou to velmi pečlivě pozorovat. Experimenty však ukázaly, že kůň spíše vnímá velké předměty než malé detaily. Velmi přesně tedy rozpozná plášť veterináře nebo kovářskou zástěru - samozřejmě se do toho zapojují další smysly - ale mnohem slabší bude vnímat jejich rysy obličeje.
Při výchově koně hraje velkou roli sluch a zrak, stejně jako paměť vjemů přijatých s jejich pomocí.
Citlivost kůže (hmatová citlivost) velmi dobře vyvinuté, jako všechna zvířata, která jsou noční. Jezdec využívá tohoto faktoru použitím ovládacích prvků, které by bez takové citlivosti nemohly být postupně jemnější a jemnější.
Stereotypy chování u koně jsou vrozené, ale pomocí výchovy je lze modifikovat. Tyto změny se však budou týkat pouze tohoto konkrétního koně a nedědí se.
Protože se koně žijící v divočině nemohli nepřátelům dobře bránit, utíkali před nimi. Reakce na hrozící nebezpečí, která se vyvíjela tisíce let, způsobila, že kůň je velmi plachý. To je třeba vzít v úvahu při práci s ní, zvláště při setkání s něčím novým, co se může koni zdát nebezpečné, jako je hluk z ulice, rychlý pohyb, mávání vlajkami, hlasitá hudba.
Pokud kůň nevidí příležitost k útěku, brání se zadníma nohama. V přirozených podmínkách klisny, které chrání hříbata, stojí v kruhu s hlavou dovnitř a vůdčí hřebec pobíhá kolem tohoto kruhu. Klisny se v případě nebezpečí brání nepříteli většinou zadníma nohama a hřebci častěji předními kopyty a zuby.
Stáj nahrazuje stádo koní a dodává mu potřebný pocit bezpečí. Proto kupř, v případě požáru kůň běží zpět do hořící stáje, a jen s velkými obtížemi se jí podaří ji odtud dostat.
Za špatného počasí se koně otáčejí k větru nejméně citlivými zadními končetinami.
V podmínkách života ve volné přírodě je hnůj pro koně jakýmsi poznávacím znamením a vodítkem pro spoluobčany. Nikdy nebude stát nad hromadou, kterou nechala. Pokud se tedy hnůj z stáje delší dobu neodstraňuje, může to způsobit úzkost a nervozitu koně.
Potřeba orientace, která se lidem jeví jako zvědavost, je u koně velmi výrazná. Slouží k získávání individuálních zkušeností (podmíněných reflexů) a musí být zohledněn při výuce. Je potřeba dát zvířeti možnost seznámit se s novým prostředím či předměty.
Kůň je stádové zvíře. Poznává osobu, zejména svého stálého ženicha a jezdce, jako jakousi náhradu za své spoluobčany. Na tomto základě se rodí důvěra koně v jezdce, která je nezbytnou podmínkou úspěchu v práci.
Člověk se musí postavit tak, aby ho kůň poznal jako nejstaršího, hlavního. Z toho plyne požadavek chovat se klidně, rozvážně, v případě potřeby energicky a nikdy s koněm neflirtovat.
