Sýkora dlouhoocasá (aegithalos caudatus)
Parmice, neboli sýkora dlouhoocasá (Aegithalos caudatus) a někdy se mu říká apollo - malý pták s velmi dlouhým ocasem. Opravdu připomíná nalévací lžíci – naběračku.Jeho zbarvení není světlé, ale velmi příjemné. Černě lakovaná záda, křídla a ocas. Hlava, spodní část a pruhy po stranách stupňovitého ocasu jsou bílé. Růžové skvrny na ramenou a po stranách těla.
Obývá smíšené a listnaté lesy Eurasie od Atlantiku po Tichý oceán. Na tak rozsáhlé ploše vzniklo devatenáct zeměpisných forem, lišících se od sebe v detailech barvy opeření, zejména pak barvou hlavy. Řada poddruhů žijících na jihu areálu má černé pruhy po stranách hlavy.
Sýkora dlouhoocasá je pohyblivý a aktivní pták při migracích, zkoumá koruny vysokých stromů i keřů. Živí se převážně drobným hmyzem. V mimohnízdních dobách se sýkorky dlouhoocasé drží v hejnech, ve kterých na sebe neustále volají.
Obvykle slyšíme syčení "zit" nebo pískání"padavka", a signál nebezpečí je pronikavý "ciri-ri" a"třešeň". Zpěv samců je spíše tichý, ale příjemný. V období nomádství nomádi nocují schoulení na větvi nebo pod útesy, někdy i v kořenech stromů. Společně se tedy udržují v teple.
Hlas, zpěv. Sýkora dlouhoocasá (Aegithalos caudatus) - 100Kb
Hnízda naběračky připomínají hnízda remezů, jsou vejčitého tvaru s bočním vchodem. Liší se však tím, že nevisí na tenkých větvích, ale jsou zpevněny na vidlicích silných větví nebo v blízkosti kmene. Výška takového hnízda je asi 24 cm a malý průměr je 10 cm.Venku jsou stěny hnízda olemovány březovou kůrou, lišejníky, mechem a pokryty pavučinami a uvnitř je tác vystlán obrovským množstvím peří, vlny a vlasů. V jednom z hnízd bylo nalezeno více než dva tisíce peří, z nichž většina patřila bažantům, klintushům, kavkam a koroptvím.
Venku je hnízdo sýkory dlouhoocasé krásně maskované lišejníky, které si ptáci vzali přímo ze stromu, na kterém žijí.Samice snáší 7-10, někdy však až 17 vajec. Barva vajec je bílá nebo pestrá - bledě červené skvrny jsou rozptýleny po špinavě bílém pozadí. Oba ptáci inkubují 13 dní. Mláďata rostou velmi rychle a postupně se rozšiřují "cítil" hnízdí do takové míry, že jsou v něm na různých místech mezery. Za rok jsou dvě snůšky.
Naběračky byly dlouho drženy v klecích, protože tito roztomilí, nenásilní (na rozdíl od skutečných sýkor) ptáčci mají značný zájem o studium jejich chování. Pokud jsou páry drženy pohromadě, pak jsou k sobě velmi jemné a pozorné. V noci se kůly k sobě lepí a načechrají si peří. Zdá se, že máte před sebou jednu kouli, ze které trčí dva dlouhé ocasy. Můj přítel, milovník ptactva, měl jednoho samce, který žil déle než 9 let. Přitom hodně zpíval a choval se velmi aktivně. Hejno sýkor dlouhoocasých je dobré chovat v jediném výběhu nebo velké kleci.
Sýkorky by měly být krmeny měkkou potravou, tedy směs pro hmyzožravé ptactvo, je nutné podávat mravenčí vajíčka, moučné červy, krvavce a pokud možno i jiný hmyz. Tyto ptáky doporučují k chovu pouze ti nejzkušenější lovci.
Vladimír Ostapenko. "Ptáci u vás doma". Moskva,"Ariadia", 1996
