Ostřice proso (carex panicea)

Ostřice proso (Carex panicea) dosti variabilní druh.

Geografické rozložení. Boreální, amfiatlantický, převážně evropský druh. Vyskytuje se na jihu Grónska, na Islandu, ve všech zemích západní a střední Evropy kromě jižních oblastí Itálie a Balkánského poloostrova.

V SSSR je to obyčejná rostlina na západě Východoevropské nížiny (přibližně na zeměpisnou délku Kaluga) a dále na východ se stává poměrně vzácnou, ale je známá z jižních oblastí západní a východní Sibiře až po jezero. Jezero Bajkal, v horách střední Asie, v severních a západních oblastech Číny, v horách Malé Asie, Kavkazu, severní Afriky. Rostlina známá pro Nový Zéland.

Morfologický popis. Ostřice proso je vytrvalá rostlina s horizontálními podzemními oddenky o průměru 1,8-2 mm, skládající se z 13-14 internodií a dosahující délky 15 cm mezi jednotlivými odnožovými zónami. Odnožové zóny se skládají z 5-6 internodií. Kořeny jsou světlé, asi 0,8 mm v průměru a až 20 cm dlouhé, mírně větvené, uložené převážně v odnožových zónách vegetativních výhonků. Spodní šupinaté listy jsou špinavě hnědé nebo hnědé, rozkládající se na vlákna. Lodyhy 10-40 cm dlouhé, hladké, trojúhelníkové. Výhonky se vyvíjejí jako dicyklické. 2-4 postranní extravaginální výhonky pocházejí z matky.

Květenství 1 samčího a 1-2 samičích vzpřímených oválných klásků umístěných na stopkách v paždí krycích listů s pochvou dlouhou asi 10 mm a krátkou listovou čepelí. Samčí klásky válcovité, 2-3 cm dlouhé, 3 mm v průměru, s podlouhle kopinatými krycími šupinami. Krycí šupiny samičích květů jsou vejčité, ostré, hnědohnědé, se středovým světle hnědým nebo zeleným pruhem, s bílým okrajem nebo bez něj po okrajích.

Ontogeneze a rytmus sezónní vegetace. Počáteční fáze vývoje semenáčků se výrazně neliší od vývoje semenáčků jiných druhů. Dospělí pohlavně dospělí jedinci tvoří výhonky, které se vytvoří do tří až čtyř let. Kvete v polovině května a plodí začátkem července. Generativní orgány se zakládají na podzim.

Způsoby reprodukce a distribuce.Ostřice proso se množí semenným a vegetativním způsobem. Tvoří se poměrně málo semen - až 10 na 1 generativní výhon. Diaspory jsou často postiženy plísněmi sněti. 100 diaspor z populací poblíž Moskvy váží 235 mg, relativní hmotnost ořechů je asi 52 % z celkové hmotnosti diaspory. Diaspory plavou ve vodě od 3 do 12 měsíců. Vegetativním způsobem vznikají z 1 výhonu 2-4 dcery. Vegetativní pohyblivost druhu až 15 cm za rok.

Ekologie a fytocenologie. Ostřice proso - mezohygrofyt, roste ve vláhových podmínkách od vlhké po vlhkou louku, vyhýbá se velmi vlhkým i suchým půdám. Náročné pro svět. Docela náročné na teplo.

Roste na sodnoglejových, sodnopodzolickoglejových, rašelinných půdách, od spíše chudých po spíše bohaté na živiny, jílovité, méně často písčité a písčité. Běžný na půdách s mírně kyselou a neutrální (pH 4,1-6,9) reakcí, nikdy se nevyskytuje na velmi kyselých a zřídka na mírně zásaditých půdách.

Ostřice proso se vyskytuje na vlhkých a vlhkých loukách, v nízko položených ostřicích, v okrajích vlhkých drobnolistých, smíšených a jehličnatých lesů.

Literatura: Biologická flóra moskevské oblasti. problém. 6. Moskevské univerzitní nakladatelství, 1980
http://www.hlasek.com/