Jihoruský pastevecký pes (jihoruský ovcharka, jihoruský ovčák)

Od roku 1902 se každoročně konají jarmarky slavného falzfeinského skotu a jemných ovcí. Chovatelské práce se prováděly také s jihoruskými pasteveckými psy (zde se jim říkalo stepní nebo pastevecké).

Spousta dobytka a s ním i jižané byli nakupováni v zahraničí, včetně Ameriky. Vzhled těchto psů v zahraničí způsobil mnoho pozitivních ohlasů ve Francii, Německu, Anglii. Jihoruští pastevečtí psi byli chováni také v Belgii a Švýcarsku. V těchto zemích však rychle degenerovali kvůli špatné kvalitě a nedostatku dostatečného počtu importovaných psů. V roce 1917 bylo panství Askania-Nova vydrancováno, psi byli většinou zničeni. Teprve v roce 1928 se čistokrevné exempláře znovu objevily na výstavě v Moskvě v počtu 22 hlav, přivezených z Charkova.

Štěňata jihoruského ovčáka. Vl. Taťána Gerasimčuk

Na Krymu shromáždila chovatelská školka jihoruského ovčáka unikátní sbírku psů do roku 1939. Ale v roce 1941 byla jižní populace tohoto plemene opět smetena válkou. Po válce nekompetentní chov a pouhá nevšímavost k tomuto plemeni přivedly jihoruského ovčáka na pokraj zkázy. Výběrem od roku 1966 a dodržením předrevolučních popisů a fotografií z Askania-Nova se podařilo do roku 1993 zvýšit počet plemenných skupin na 62 psů, v roce 1996 nepřesáhl počet skotu sto. Z toho je pravděpodobnost chovatelského využití v tuto chvíli méně než poloviční. Vyhlídky na vyšlechtění čistokrevné skupiny však jsou, protože existují minimálně 3 linie, které jsou od sebe dosti geneticky vzdálené a tato porola je odolná vůči inbreedingové depresi s blízce příbuznou plemenitbou (není pozorovány vývojové vady).

Jihoruský pastevecký pes je velmi chundelatý pes, celý porostlý dlouhou hustou srstí od špičky nosu až po tlapky, vypadá jako lední medvěd a působí nemotorně. Ve skutečnosti je to nejlehčí a nejagilnější pes z našich domácích služebních plemen. Barva srsti je bílá, zřídka kouřová (šedá). U čistokrevných psů nejsou žádné jiné barvy a ještě více flekaté. Šest dlouhých, zvlněných, dokonale spředených a kvalitou lepší než vlna angorské kozy. Jemný a odolný úplet se získává z předené vlny, která pro mnoho lidí hraje důležitou roli v touze po koupi tohoto plemene. Hlava a končetiny čistokrevných psů jsou vždy (v létě i v zimě) pokryty velmi hustou dlouhou srstí, na tlapkách "zásuvka" vlna. U kříženců je osrstění hlavy a končetin mnohem horší, zvláště v létě.Psi tohoto plemene se nestříhají, ale vyčesávají hřebenem s dlouhými zuby. Při dostatečné pravidelné péči o vlasy není na podlaze v bytě žádná vlna. Drobné potíže spojené s tím, že v rozbředlém, deštivém počasí pes na tlapkách přináší do domu nečistoty, lze snadno odstranit přivykáním na kombinézu. Délka vlny až 35 cm. Vlna nezapáchá. Výška psů (výška v kohoutku) od 60 do 70 cm.

Jižané jsou společenští, ale ne vlezlí. Práce těchto psů je neobvyklým způsobem. Bleskurychlá reakce jižana, netypická pro kavkazské a středoasijské pastevecké psy, byla vyvinuta po desetiletí nejtěžšími podmínkami existence a těžkým bojem s dvounohými a čtyřnohými predátory, kdy jeden pes musel bojovat několik útočníků najednou. Přirozená tendence chránit věci a své území se projevuje již ve štěněcím věku a při výcviku těchto psů to jen posiluje jejich vrozené sklony, ale neradi přeskakují i ​​malý plot a plavou, protože formování plemene trvalo umístit do suché a rovné stepi.