Již (natrix natrix)
Všichni hadi se slévají stejným způsobem, vylézají z kůže jako pouzdro. Spíše se neodlupuje samotná kůže, ale pouze její horní vrstva, šupiny srostlé do jediného obalu. Před línáním si had hledá nějakou užší mezeru, kde se schová. Skrývá se, protože je slepý: na několik dní jako hustá modrá mlha zakrývá nemrkající hadí pohled. Jako by jí před očima najednou vyrostly pevné vlkodlaky. A pak slepý had strčí tlamu a hledá místo, kde by se mohl jen tak protlačit.
Kůže na jejích rtech praskne, přilepí se na okraje mezery a had z ní vyleze jako z pouzdra. A pro básníka, suché, obrácené naruby, neužitečné, byť neroztrhané šaty, je snazší než kdy jindy zjistit, kdo to svlékl. Na každé stupnici všech creepů, visících na pařezu, je tenký podélný zářez, jaký mají zmije a hadi. Skalp je ale lemován asymetrickými štíty, které u zmijí neexistují. Starý trs je jako domov celého kmene večeří, ve kterém se jako v inkubátoru rodí nové generace, kde línají a hibernují mladí luňáci a staří hadi. Kmen loví v blízkých i vzdálených zemích: na březích potoka, na malém bobřím jezírku a někteří se odplazí k řece a dokonce do malé polní bažiny, kde loví žáby.
Opatrný a bázlivý je had obecný a jeho kořist je taková, že nemůže kousnout, udeřit ani škrábat. Hadi jsou žabí hadi, kteří také nemají čím zabít svou kořist: nemají jed, nevědí, jak se udusit, koho chytí, polykají přímo zaživa. Vrchní zuby, ač ostré, jsou tak malé, že had nekousne, ani když je potřeba chránit si vlastní život. Má několik způsobů, jak zachránit nebo ochránit. Z jakéhokoli nebezpečí se jen snaží odplazit co nejrychleji, aniž by zjistila, jak velké toto nebezpečí je. Nepodařilo se skrýt - stočí se do uzlu, dělá ostré útoky, jako by hrozilo, že uhodí nebo kousne, syčí. Když i tento příjem pomůže a had sám se o cokoli chytne, aplikuje pach.Nechutný a ostrý, ale nestabilní, tento zápach možná odrazuje od chuti k jídlu čtyřnohých predátorů, ale jestřáb jestřáb nebo jiný opeřený lapač hadů k jejich kořisti nečuchá.
Stává se však také, že had, který je v téměř beznadějné poloze, se svíjí jako v agónii, kroutí se, ukazuje světlé břicho, široce otevírá tlamu a v této poloze ztuhne. Krev vytéká z úst, ostrý rozeklaný jazyk visí na jedné straně bez života a pomalu, jako by oči, které nikdy nemrkaly, byly skelné. Simuluje smrt ze strachu, pokud zmatený pronásledovatel váhá v nerozhodnosti, může se okamžitě vzkřísit a sklouznout pod nejbližší zádrhel, pařez nebo keř. Stejně jako u ostatních nevím, ale u psů ano "sebevražda" už se daří.
Žabí kůže je jedovatá: hlen velkých jezerních žab může popálit i neporušenou pokožku dlaní. Ale zřejmě pro "profesionální brouzdaliště" - zvířata, ptáci a hadi na chuti kořisti nezáleží.
Nejběžnější bajka o obecném již a žábě se vztahuje právě k večernímu lovu. Příběhy všech "očití svědci"se od sebe liší jen drobnostmi, které si prozrazují. Ale v zásadě je pro všechny všechno stejné: když zamířil na žábu, připlíží se k ní blíž, ale ne úplně tváří v tvář, a začne ji jakoby dráždit jazykem, ale ve skutečnosti"hypnotizovat", paralyzující žabí vůli.
