Podčeleď: gerbillinae šedá, 1825 = pískomilové, pískomilové

Rodina pískomilů obývá pouštní a polopouštní krajiny Eurasie a Afriky- tito hrabatí hlodavci hrají důležitou roli v biocenózách, často nahrazují druhy pozadí. V pouštích naší země je zvláště velký význam pískomila velkého - škůdce saxaulu a strážce nebezpečných lidských nemocí. Rozměry malé až střední.
Podle vzhled pískomilové jsou v podstatě podobní myším. Hlava se špičatou tlamou a velkýma očima, ocas je přibližně stejný jako délka těla nebo jej mírně přesahuje, obvykle s koštětem s prodlouženou srstí v koncové třetině. Chodidla většiny druhů jsou pokryta srstí, plantární hlízy jsou ve větší či menší míře redukovány. Lícní zuby s vysokou korunou, u velkého pískomila se stálým růstem. Ve specializovaných formách se skládají z příčných desek oddělených vnitřními a vnějšími hlubokými záhyby. U primitivních forem nejsou zuby zpravidla rozděleny na desky - jejich záhyby jsou slabě vyjádřeny, na žvýkací ploše jsou viditelné stopy tuberkul. Zbarvení vlna je obvykle světlá, různých pískových odstínů. Lebka se vyznačuje výrazným rozvojem bubínkových komor, často s rozsáhlými přídavnými dutinami vyvíjejícími se v mastoidních kostech. Slzné kosti poměrně velké. Jařmové oblouky silně rozbíhající se dozadu. Horní řezáky na přední ploše s 1 nebo 2 podélnými rýhami.
obyvatelpouště a polopouště. Život v extrémních podmínkách naučil pískomila spokojit se s málem.Mají tedy například dostatek vody v šťavnatém krmivu.Většina pískomilů nepatří mezi škůdce zemědělství, ale odedávna byli předmětem bedlivé pozornosti lékařů, protože stejně jako lidé trpí tularémií a morem^[1][2][3].