Sýkora hnědohlavá (poecile montanus) sýkora vrba (angl.)

Na první pohled se takový altruismus může zdát zvláštní. Zdravý rozum totiž napovídá, že je výhodnější přežít zimní hladovění v úzkém rodinném kruhu a nepouštět cizí lidi na své území. Proč tolerovat a dokonce vítat cizí lidi? Noo láska k bližnímu v tomto případě nepřipadá v úvahu. Dominantní samec, majitel bytu, nezkušené obyvatele v životě spíše zákeřně využívá, než aby jim pomáhal přežít. Kvůli nezkušenosti jako první spadnou do tlapek a drápů predátorů a zásoby jídla, které si udělali, putují k odpovědnému nájemci.

Sýkory hnědohlavé si totiž od léta začínají ukládat potravu na zimu – do prasklin kůry ukrývají zrna a semena zabitá larvami hmyzu. Za den může jeden pichuga vybavit a naplnit až dva tisíce takových spíží! Samozřejmě ne bůhví, jaké spolehlivé trezory se získávají a více než polovina z nich je hned druhý den ukradena. U sýkorek jsou vláčeni všichni, koho to zajímá: jak mravenci, tak lesní hlodavci a jejich vlastní opeřený bratr. Proto se v létě sýkorky hnědohlavé od úsvitu do soumraku rozčilují a neodkládají zobáky ani peří. Aby přečkaly zimu, potřebují si udělat minimálně dvojnásobný přísun potravy.

Běda, i když si zajistili strategickou dodávku jídla a šťastně se vyhnuli násilné smrti, mladí bafuňáci-"povaleči" jen poslušně sledují, jak jim právoplatný vlastník území leze do potravinové kapsy, jakoby do jejich vlastní. Jakýkoli pokus mladých lidí bránit svá zákonná práva je zmařen dominantním samcem. Pro účely prevence a "vzdělání"loajální city mezi nájemníky, pravidelně jim předvádí děsivé pózy a ukazuje, kdo tu velí. Málokdy dojde k přímé idraki vzpouře. Dominantnímu muži však stojí za to zemřít a jeho místo okamžitě obsadí první v řadě mladíků žádajících o volné bydlení.

Pokud se tak ale nestane, na začátku března, kdy začíná nové období páření, jsou všechna mláďata, která přečkala zimu, vyhnána dominantou. Tak začíná jarní migrace mláďat sýkorky hnědohlavé. Často uletí až 600 km, než najdou prázdný byt někde na okraji své ptačí ekumény – kde se sebeúctyhodný dospělý člověk nejen rozmnožuje, ale prostě pohrdá životem. Ale pro mladé pichugy, malé, nepohodlné, na okraji města, ale - jejich vlastní byt bude stačit.

A pokud nadýchaná sýkorka vlající na vašem krmítku popadne ne jedno, ale hned dvě slunečnicová semínka, víte: váš host je nováček, a ne nějaký opeřenec "bez domova". První semeno ptáka bude mít čas oloupat a schovat se pod jazyk a druhé bude uneseno v zobáku. Být pronajímatelem není vtip: zodpovědný nájemník potřebuje dvakrát tolik energie.Za všechno v tomto životě musíte zaplatit.

S.YU. Afonkin, M.YU. Markovets. Asociace pedagogických publikací "První září" (http://www.1. září.ru)