Čáp bílý (ciconia ciconia)

Zvědavý čáp se stará o všechno.Za svůj krátký dvouměsíční život nevynechal jediný východ slunce. Každé ráno, pokud samozřejmě neprší, vstává velmi brzy, uklízí se, snaží se probudit své bratry. Extrémně velké, rudé slunce vychází ze střech sousedního domu.Proměněný v kouli, pomalu se plíží, stává se ještě jasnějším.Co je krásné! Líní ospalí ztrácejí hodně, protože to všechno nevidí.

Jak rychle ten čas letí! Čáp a jeho bratři se stále více podobají dospělým ptákům. Jen nohy a nos nemají tak jasně červené jako rodiče. Původní hnízdo pro vzrostlé čápy se stává stísněným. Je nudné jen tak sedět a čekat na návrat dospělých. Ráno, když je bezvětří, si neposedné děti uspořádají hry na hnízdě: hodí větvičku, ve skoku se ji snaží chytit a vytrhnout jeden druhému. Místa je pro všechny málo, takže skáčou jen dva, zbytek na postranní čáře čeká, až na ně přijde řada. Takový trénink křídel pokračuje až do prvního vánku, slabá křídla se s tím stále nevyrovnají.

Postupem času čápi skáčou výš a výš, často mávají křídly. Nezapomenutelný okamžik prvního letu se blíží.S vědomím toho rodiče krmí dospělé děti méně, aby byly pohyblivější, častěji trénují křídla, protože s plnými žaludky to táhne jen do šlofíka.

Nejmladší dítě vzlétlo jako první, pro všechny nečekaně. Ve skoku, silně se odrážel od okraje hnízda, rychle a často mával křídly, nejistě udělal malý kruh kolem horního města, sotva dosáhl na hnízdo. Ztichlá a překvapená kuřátka se očividně neodvážila udělat tak odvážný krok a snadno vzlétl. Hlavní je nebát se! Malý čáp se rychle naučil ovládat velká křídla, spolehlivý a poslušný, nosila ho výš a výš.Jaká lehkost a volnost, jen elastická peříčka tiše sviští.Zbytek čápů jej brzy následoval.

S odchodem mláďat rodičům okamžitě přibyly starosti. Čápi za nimi začali létat a dožadovali se potravy. Na nedalekém jezeře proto časně ráno čápi loví žáby. Na břehu na ně netrpělivě čekají čápi. Teď jde hlavně o to, naučit děti, aby si jídlo obstarávaly samy.

Poledne. I tady, u vody, slunce pálí.Dobře živení, ale unavení falešným lovem, vlétli do hnízda mladí čápi. Pouze náš čáp pokračuje v samostatném lovu.Skloní krk a pozorně sleduje hejno ryb. Pak sedí ve vodě a potápí se. Na slunci se oslnivě třpytí stovky cákanců, rozptýlených do stran. S vyvalenýma očima, kvůli bílým květům lilií, na něj překvapeně koukají vyděšené žáby. Mladý čáp se znovu potápí, tluče křídly do vody, hlučně sebou třese a jde na břeh.

Poslední dny bezstarostného čapího dětství končí. O týden později nás čeká náročný a velmi nebezpečný podzimní let do daleké Afriky. Tento první test si budou pamatovat na celý život, i když ho pak udělají ještě desítkykrát.