Vřeteno (anguis fragilis)
Myslím, že když to řeknu, nezhřeším proti pravdě vřeteno nejběžnější druh plazů v teráriu.
Koluje o ní mnoho legend a příběhů.Významný přírodovědec Konrad Gesner tvrdil, že pokud kráva náhodou leží na vřetenu, bude jím nemilosrdně kousnuta, což způsobí, že se u krávy vyvinou hnijící nádory. Navíc také tvrdil, že vřeteno slouží jako vynikající lék na mor.
Člověk nepřestává žasnout nad stále existující nevědomostí lidí, kteří na provázku staví nejrůznější pomluvy: sají mléko od krav, jsou jedovatí a řítí se na lidi.Většina z nich při setkání s vřetenem v přírodě uteče v domnění, že jde o jedovatého hada, ti odvážnější pak toto bezbranné zvíře zabijí.
Vřeteno poprvé popsal Carl Linné.Rod je zastoupen jediným druhem - vřetenem křehkým(Anguis fragilis). Vyskytuje se ve většině Evropy, západní Asie a severní Afriky. Délka tohoto beznohého ještěra zřídka přesahuje 30 cm. Jeho barva není světlá, ale velmi příjemná – převládají různé odstíny mědi a bronzu, spodní strana těla je uhlově černá nebo tmavě hnědá.
Tito ještěři dříve obývali nejrůznější krajiny a nevyhýbali se ani lidem. Nyní jejich počty klesají kvůli nadměrnému používání chemických hnojiv, pesticidů. V přírodě tráví vřetena většinu času zahrabaná v zemi, spadané listí, shnilé pařezy atd.d. Lze ji nalézt v teplém zamračeném počasí před a po dešti, kdy se objevuje hlavní potrava – žížaly.
Vřetena lze právem považovat za veterány terária. Od pradávna jsou chováni v zajetí a musím říct, že se cítí skvěle a jsou ještě aktivnější než v přírodě. Jeden samec žil v zoologickém muzeu v Kodani v letech 1892 až 1946.
Vřetena mají extrémně jemnou, poslušnou povahu. Nedávno se stali trvalými obyvateli mého domu. Sledovat tucet vřeten, jak pomalu a důkladně požírá žížaly přímo z vašich rukou, je velká radost.
Pro jejich údržbu je vhodné malé terárium s vrstvou zeminy 5-8 cm, nahoře pokryté mechem nebo spadaným listím.Musí tam být piják. Jak vidíte, žádné problémy. V teráriu vřetena ochotně požírají slimáky a žížaly. Pokud je to žádoucí, mohou být zvyklí na maso a zoophobus. Na teplotě obsahu opravdu nezáleží, docela si vystačí s pokojovou teplotou -20-23°C. Vřetena jsou velmi citlivá na nárůst teploty: při 35 ° C může dojít k tepelnému zdvihu a při teplotě 40 ° zemřou. Všeobecně se má za to, že vřetena by se měla krmit každé tři dny, ale v mém případě dostávají potravu (do které dbám na přidávání vitamínů a vápníkových doplňků) jednou týdně. Zvířata, která strávila 4-6 týdnů v umělé hibernaci při teplotě 12-15°C (nedostatek potravy a osvětlení), se začínají pářit. Tomu předchází svatba "turnaje" samci, načež silnější samec samici aktivně pronásleduje. Svými čelistmi silně stlačuje hlavu a krk samice a zanechává znatelné stopy. V období páření mají někteří samci na těle modromodré skvrny. Nejlepší výsledky chovu podávají samci ulovení na jaře v přírodě.
Vřeteno je ovoviviparní plaz.Mláďata 65-90 mm dlouhá, od 5 do 26, se rodí v polovině srpna - začátkem září. Chov mladých zvířat se znalostí způsobů krmení je snadný. Většina amatérů jim nabízí velkého krvavého červa, kterého děti odmítají. Nejlepší a hlavní potravou jsou pro ně malí slimáci a nasekané žížaly ne větší než 3 cm. Do roku vřetena dorůstají až 18 cm a ve věku 3 let, s délkou 23-25 cm, jsou schopna reprodukce.
Smrt prstů u leguánů Carolina anolis (Anolis carolinensis) gekon pisklavý (Alsophylax pipiens) scink modrý (Tiliqua gigas gigas) gekon hladký (Alsophylax laevis)