Sýkorka hnědohlavá, pýchavka (parus atricapillus)
Dříve se mělo za to, že sýkorky, včetně nafouklých, tráví celý podzim a zimu blouděním po lesních plochách. Ukázalo se však, že dospělí sýkorky hnědohlavé vést sedavý život.
Páry těchto sýkorek projevují úžasnou náklonnost k určitým oblastem lesa o rozloze 10-20 hektarů. Celý svůj život tráví v této omezené oblasti, kterou dokážou překonat během několika minut. Dokonale si tu ale pamatují každý strom, vědí, kde najdete jídlo, místo na spaní, bahno a hnízda. Každý den létají ze stromu na strom a pomalu se pohybují kolem svého místa při hledání potravy a míjejí klikatou cestu dlouhou 3–5 kilometrů.
Hnědohlavá kuřátka mají dvě písničky, které se od sebe úplně liší. Takzvaná pískací píseň je série hlasitých krásných píšťal: "tiu-tiu-tiu-tiu". Každý pták používá několik svých variant, lišících se výškou a tempem provedení. Tato píseň je slyšet již v prvních slunečných dnech zimy, na konci prosince. Nejvíce však přitahuje pozornost v březnu, kdy je dalších zpěvných ptáků stále málo. Spolu s hýly, pikami, králíky a sýkorkami tvoří pýchavky zvukové pozadí právě na jaře probuzeného lesa.
Druhá píseň pudrového - klokotání - je spíše tichá a skládá se ze střídavých trylek: "si-sisi-sisi-tur-r-lu-lu-lu..." Zpívají nejen kyprí samci, ale i samice.Pískací píseň se nejčastěji používá k přilákání ženy a udržení pouta mezi partnery. Klokání je známkou toho, že jedinec má teritorium a chystá se zde hnízdit. Zvláštní tichou verzi kloktající písně zpívají samci, starající se o samice.
Když se les naplní šuměním jarních potůčků a na jejich březích rozkvetou žluté květy podbělu, začnou pýchavky hledat místo k hnízdění. Jako všechny sýkory hnízdí v dutinách. Na rozdíl od ostatních evropských sýkor si však sýkorky pýřité, stejně jako sýkory chocholaté, raději samy vydlabávají dutinu. Živé kmeny jsou příliš silné na své malé zobáky. Do dutin si proto vybírají pařezy a mrtvé stromy s měkkým shnilým dřevem.Samec a samice střídavě létají ke stromu a rychle štípou shnilé dřevo. Po shromáždění co největšího počtu kusů v zobáku jeden pták odletí stranou a další bez prodlení zaujme jeho místo. Při vytváření prohlubně neházejí obláčky třísky přímo pod ni - ty, koneckonců ty, které se na lesní půdě zbarvují do zářivě bílé, mohou prozradit umístění hnízda. Odlétají s kusy dřeva a často nejen hází, ale schovávají se mezi jehličí, za zaostávající kůrou, do děr v místě spadlých suků.
Tvar hotové prohlubně je variabilní a závisí na umístění měkkých a tvrdých částí dřeva. A když silné uzly způsobí obláčky, pohyb do prohlubně je velmi složitý.Nejčastěji je hloubka prohlubně 14-16 a průměr dna je 7-8 centimetrů. Hnízda sýkorek hnědohlavých se velmi liší od hnízd jiných sýkor - neobsahují mech. Jedná se o dosti nedbalé obložení z proužků jalovcového lýka, osiky, lísky, šupin borové kůry, vlny a peří.Hnízdo jako všechny sýkory staví jedna samice a samec ji doprovází při letech za stavebním materiálem.
Spolu s datly jsou pýchavky dodavateli dutin pro další drobné ptactvo - duté hnízdící ptáčky, protože každý rok vytvářejí dutinu novou. Obzvláště často je okupují mucholapky strakaté.Někdy bez okolků vykopnou puffery i z nových dutin a nutí je házet vajíčka nebo malá kuřátka.
Sýkorky začínají snášet vajíčka později než ostatní sýkorky, začátkem května. Samice tráví noc v hnízdě, kam ji samec každý večer doprovází. Ráno opět letí do doliny a tichou písní volá svého přítele. Každé ráno před opuštěním hnízda samice snese jediné bílé vejce s hnědými skvrnami. Ptáci spolu tráví celý den. Samice často prosí o potravu od samce, v tuto chvíli připomíná mládě, které žádá o potravu. A křičí jako kuřátko:"si-ti-chzhe". Samec jí čas od času dává nalezenou potravu, která je pro samici velmi důležitá v období intenzivního vývoje vajíček, z nichž každé váží asi 1,2 gramu a představuje asi desetinu tělesné hmotnosti dospělého ptáka. V první polovině dne se samice několikrát vrací do hnízda a přináší svazky vlny, suchá stébla trávy, aby zakryla nedokončené zdivo.
První dva dny po objevení se potomků tráví samice většinu dne v dutině, zahřívá se téměř nahá, se vzácným chmýřím na hlavě, ramenou a zádech, mláďata. Obvykle je sedm nebo osm kuřat. Krmivo pro celou rodinu získává především samec.Samice pak stále častěji opouští hnízdo a spolu se samcem se podílí na krmení mláďat.
Hnědohlavá mláďata krmí mláďata často - 300-500krát denně. Potravou jsou především pavouci, housenky a larvy pilatek. Přinášejí jim vaječné skořápky, hroudy země, skořápky suchozemských měkkýšů. Za celou dobu hnízdního života (asi 19 dní) zmizí ve žlutých tlamách kuřat asi 20-30 tisíc (800 gramů) různých bezobratlých.
Mláďata opouštějí hnízdo již schopná létat. Obvykle se to děje brzy ráno. Kuřátka dlouho vyhlížela otvorem zářezu do pro ně nového světa, až se ta první najednou rozhodla letět. Zbytek za ním letí a už se do hnízda nevrátí. Natěšení rodiče často křičí a zpívají pískavou píseň. Každé mládě doprovázejí v prvním letu na místo, kde sedí, a hned ho krmí.
