Kde a jaké druhy hadů se vyskytují?

Kategorie Miscellanea

Na celém světě existuje asi 2200 druhů hadů a pouze 270 z nich je jedovatých. Někde je však tolik zástupců dvou nebo tří druhů, že pobyt nerozvážného člověka v lese či poušti se stává velmi nebezpečným.
Obzvláště četní jsou hadi tropických zemí, kterých je mnoho v zemích mírného pásma. Rozšíření hadů v SSSR sahá od pobřeží Severního ledového oceánu po Střední Asii, Kavkaz, Krym, od Primorye po Balt a Zakarpatí. Hadi se vyskytují v tundře Ameriky, pouštích Afriky, na vysočině Hindúkuše, Indii, Tibetu. Jedovatí i nejedovatí hadi zkrátka obývají zeměkouli téměř všude.

Na Azorách, v Grónsku, na Krétě, na Maltě a na některých ostrovech Oceánie se hadi nevyskytují. Důvodem je izolovanost ostrovů. Ostrované nevědí, co je had. Pravda, někdy vlny také přibijí dutou kládu nebo větev stromu putujícím hadem, který k nim doplul snad více než sto kilometrů. Je možné, že se hadi na Havajské ostrovy dostali právě tímto způsobem: žije tam jen jeden druh jedovatého hada a neškodní tu nejsou vůbec žádní. Ale na ostrovech Madagaskar, Jamajka, Kuba, Nový Zéland, stejně jako v Irsku, Nové Kaledonii a Portoriku žijí jen neškodní hadi.

V tomto ohledu jsou nešťastní obyvatelé ostrovů Tasmánie, lokality Lucia, Martinik, Tabago a Trinidad. V každém hadovi, kterého potkají, vidí nepřítele, a to z dobrého důvodu, protože mezi nimi nejsou žádní neškodní. V Austrálii jsou více jedovatí než neškodní hadi.

Cascavella (Crotalus durissus)

Hadů se nejvíce bojí obyvatelé ostrova Quimada Grand, který je jen 4 kilometry dlouhý a široký. Tento ostrov, odříznutý brazilskou úžinou, pokrytý bujnou tropickou vegetací, oplývá zmijí stromovou, která se dovedně maskuje v hájích. Tento smaragdově zelený had vydrží stát na místě až hodinu bez jediného pohybu a je těžké ho rozeznat od větví stromu. Had se dívá, spletl si zmiji s větví a kousl ji rychlostí blesku a vnesl do ptačí krve jed. Síla tohoto jedu je tak velká, že oběť padne mrtvá u paty stromu. Had může jen slézt dolů a spolknout ho. Zmije stromová kousne i člověka. Pro něj je jed tohoto hada také extrémně nebezpečný. Nikde, kromě malého ostrova Quimada Greyzh, se tento jedovatý a nebezpečný had nenachází.

V Severní Americe žije 126 druhů hadů, z nichž pouze 19 je jedovatých. V Sovětském svazu žije 14 druhů jedovatých hadů a těch neškodných je mnohonásobně více. Z jedovatých hadů je nejnebezpečnější „slepá“ kobra (Naja naja coeca), T. E. kobra bez vzoru brýlí. Následuje středoasijská (Vipera lebetina turanica) a zmije zakavkazská (Macrovipera lebetina obtusa), písečná efa (Echis carinatus), pallas čenich (Agkistrodon halys) a nakonec zmije obecná (Vipera berus), písčitá (Vipera ammodytes), rohatý (Cerastes cerastes), zmije kavkazská (Vipera kazakovi), Raddeho zmije (Vipera raddei) atd.

Jak již bylo řečeno, hadi obývají nejen pevninu, ale i moře. Mořští hadi žijí v tropických oceánech a mořích, mezi ně patří dvoubarevní bonito (Pelamis platura). Vodní hadi kousnou člověka poměrně zřídka. Živí se rybami, které zabíjejí jedem.

Jak zjistit, zda je had jedovatý nebo neškodný? K tomu potřebujete znát hlavní rysy vnější struktury těch a dalších. Velký význam má například tvar, velikost, poměr v umístění a někdy i počet štítů kryjících hadovu hlavu.

Na těle hada s velkou přesností jsou štíty, váhy, kresby na zádech a břiše. Z nich, stejně jako z hlavových štítů, může odborník určit typ hada, zda je jedovatý nebo ne, kde se vyskytuje, zda se jedná o samce nebo samici. Pro nespecialistu může v některých případech sloužit jako identifikační znak struktura zornice hada: nejedovatí hadi mají zpravidla kulatou zornici. Hlava ve tvaru kopí s vertikálně umístěnou zornicí a krátkým ocasem umožňuje přiřadit hada jedovatým zástupcům. Tyto indikace však nejsou vždy spolehlivé. Například kobra má kulatou zornici, hlavu nemá kopíovitý tvar, přesto je jedovatá.

Zmije naší země se od ostatních hadů, včetně hadů, liší charakteristickým vzorem podél hřbetu ve formě tmavého pruhu, jako by se skládal z kosočtverců nebo podobných postav. Zornice oka u zmijí je svislá - štěrbinovitá, hlava je kopíovitého tvaru, ocas je krátký.

Nejjistější známkou jedovatého hada je přítomnost dvou jedovatých zubů (obvykle šavlovitého tvaru), delších než všechny ostatní. Uvnitř jedovatých zubů nebo na jejich povrchu jsou kanály pro odvod jedu (na rozdíl od hladkých zubů hada nebo hada). Kanál se otevírá směrem ven mírně nad ostrým koncem na vnější straně zubu. U některých hadů je struktura kanálu pro odvod jedu odlišná. Zub má vybrání ve formě hluboké drážky probíhající podél jeho vnější strany. Tyto rozdíly jsou zvláště dobře patrné na průřezu zubů zmijí a kobry.

jedovaté zuby hadi jsou srostlí s maxilárními kostmi, jsou umístěni na předním nebo zadním konci čelisti. Na tomto základě jsou jedovatí hadi rozděleni do dvou skupin: přední a zadní brázdící.

Zmije písečná (Vipera ammodytes)

Zadní rýhované jedové zuby nejsou příliš vyvinuté. Jsou ukryty v hloubi hadí tlamy na samém zadním konci prodloužené horní čelisti a lze je přehlédnout. Kousnutí takového hada není nebezpečné, protože jeho zuby nepronikají tkání. Příkladem hadů s rýhováním dozadu jsou: kočka (Telescopus) a ještěrčí had (Malpolon monspessulanus), hadí šíp (Psammophis lineolatus), indický boyga (Boiga trigonatum).

Před nepruhovanými hady jsou jedovaté zuby srostlé s předním koncem zkrácené a pohyblivé horní čelisti. Když jsou ústa zavřená, zuby leží společně s čelistí. Při kousání jsou zuby nastaveny kolmo k horní čelisti stejně jako u kapesního nože, když je jeho čepel vůči rukojeti nastavena v ostrém úhlu. Tito hadi jsou pro lidi nebezpeční. Patří sem zmije žijící v SSSR, tlamy, kobra, korálovec žijící v Americe (Micrurus) a přes 60 druhů chřestýšů. Jak se Amerika usazuje, počet hadů klesá: jedí je prasata. Cascavella se nachází v Mexiku a na západě Spojených států (Crotalus durissus), dosahující délky 2 metrů.

Na Malajském souostroví, v Barmě a Indočíně se vyskytuje echidna žláznatá (Maticora střevní) - malý had s kulatými, jako had, žáky. Jedovaté žlázy tohoto hada zabírají na každé straně třetinu celé délky těla. Zasahují tak i do tělní dutiny a mají znatelný vliv na umístění zbývajících vnitřních orgánů (zatlačují srdce). Tyto velké žlázy lze detekovat dotykem. V jižní Indii jsou známy tři druhy žláznatých hadů. Naštěstí díky úzké tlamě jsou tito jedovatí hadi pro člověka méně nebezpeční, nicméně hadí kousnutí má vážné následky.

Mezi dopředu rýhované hady patří také kobra indická (Naja naja), běžné v celé jižní Asii a na většině sousedních ostrovů. Při obraně zvedá přední třetinu těla a rozšiřuje krk v podobě oválu, přičemž předních osm žeber směřuje do stran. Žebra podporují hlavu vodorovně.

Kobra indická je poměrně běžná v Indii, stejně jako v jižní Číně, Barmě, Vietnamu, Malajském souostroví, Velkých Sundách (s výjimkou ostrova Celebes), Andamanských ostrovech a Cejlonu, Afghánistánu, severozápadním Iráku a jižně od Turkmenistánu. V Himalájích se nachází v nadmořské výšce 2500 m. Na jihu Palestiny a ve východní Africe žije skutečný asp - kobra dosahující délky 2,5 metru. Ve starověkém Egyptě její obraz sloužil jako symbol velikosti a moci.