Mamuti zemřeli na minerální hladovění

Paleontologové z Tomské státní univerzity potvrdili svou hypotézu o příčině smrti mamutů. Zvířata podle vědců vymřela minerálním hladem.

Vědci z TSU zkoumali pozůstatky již 15 let a předpoklad nedostatku minerálů byl poprvé vysloven v březnu 2015. Během vykopávek mamutích pohřbů na dvou územích v Novosibirské oblasti - v mamutím útočišti Barabinsky a Volchya Griva v okrese Kargatsky - bylo objeveno několik stovek pozůstatků. Na Vlčí hřívě se jim podařilo diagnostikovat pozůstatky šesti mamutů různého stáří: dva zemřeli ve věku 25 let, jeden do 12-25 let, dva - do 12 let a ještě jeden byl buď embryo, popř. zemřel před rokem. Po prozkoumání koster zvířat dospěli vědci k nejdůležitějšímu závěru: 40 % mamutích kostí má patologie. Starověká zvířata trpěla nedostatkem vápníku, a proto byly jejich kosti velmi křehké, měly výrůstky, docházelo i k periferním erozím na kloubních plochách a kosti trpěly tzv. osteolýzou - resorpcí.

Co vyvolalo tak vážné změny u zvířat v těle? Podle archeologů se před 10–14 tisíci lety v oblasti Baraba střídaly geochemické podmínky, které vedly k odsolování: půda byla buď nasycena solemi, nebo oxidována. Klima bylo zvlhčeno. V důsledku toho se z něj odpařovaly minerální prvky, které se dostaly do země s podzemní vodou. Vrchol odsolování půdy nastal právě v pozdní době ledové, kdy se stáda mamutů vrhla do Baraba Refunia, aby zde přečkala nepříznivé časy.

Vědci tak opět potvrdili, že člověk nemohl způsobit hromadný úhyn mamutů. Zvířata se snažila jíst hlínu, aby nějak kompenzovala nedostatek minerálů, ale to je nezachránilo. I malé zatížení vyvolalo u mamutů luxace a zlomeniny kostí. Obři zeslábli, nemohli získat vlastní jídlo.

Masové vymírání starověkých zástupců fauny tedy začalo asi před 20 tisíci lety a pokračovalo až do období před 3,7 tisíci lety.