Šalamounovo rozhodnutí o kočce
Jsou lidé, kteří milují domácí mazlíčky jako své vlastní děti. Nebo ještě silnější. Nejlepším možným způsobem o tom svědčí incident, který se onehdy stal v Německu. Rodina, která k podivnému kocourovi přirostla, získala právo ho pravidelně vídat u soudu.
Bylo to ve městě Neuroppin na severu východního Německa. Hlavní postava - kočka jménem Bismarck žila s jistou Suzanne L. a její rodiče, ale občas rád odešel z domova a potuloval se po ulicích sám. Majitelé tomu nepřikládali velký význam a nevěděli, že jejich mazlíček si navykl dívat se na sousedy. Tam ho, jak se později ukázalo, milovali ještě víc než doma.
Suzannini sousedé říkají, že poprvé viděli kočku před dvěma lety u svých dveří. Vypadal velmi špatně: nemocný, vyhublý, jako by se o něj nikdo nestaral. Kočku si spletli s bezdomovcem, ukryli ho, nakrmili a šli ven, dali mu přezdívku Charlie. Zvíře dokonce potřebovalo pomoc veterináře a ten na to doplatil. Od té doby má kocour hned dva "páníčky" a dostalo se mu přesně dvakrát větší náklonnosti než dřív.
První, který ho pustil z domu, věřil, že Bismarck odchází kvůli své kočce. Nevěděli, že když proklouzne dírou v plotě, okamžitě se promění v Charlieho, který se právě vrátil z procházky. Jen jedné podezřelé věci si první majitelé všimli - kočka začala rychle tloustnout. Neuměli si ani představit, že kromě zákonné části dostává ještě jednu v sousedním domě.
Tak to pokračovalo dva roky, dokud nebyla první rodina, Suzanne L. a její rodiče - se nerozhodli přestěhovat. Tehdy se vše vyjasnilo. Žádná ze stran se nechtěla rozejít se svým milovaným Bismarck-Charlie a případ skončil hlasitým soudním sporem. Pak soudce Egbert Simon usoudil, že pokud se právo péče vztahuje na lidi, pak totéž lze udělat se zvířetem. A přestože druhá rodina měla malou šanci kočku žalovat, dovedl strany ke kompromisu a rozdělil mezi ně opatrovnické právo. Kocour se stěhoval se svými prvními majiteli, ale ti druzí dostali právo mazlíčka navštěvovat alespoň dvakrát ročně, aby se ujistili, že je u něj vše v pořádku.
Semjon Nikitin
Zdroj: UTRO.ru, 16.05.2004
