Genetici se naučili předpovídat délku života ptáků

Délka života byla spojena s délkou jejich telomer - krátkých sekvencí nukleotidů na koncích chromozomů.

Skupina biologů vedená Patem Monaghanem z University of Glasgow našla metodu, kterou lze použít k určení přibližné délky života zebřiček (Taeniopygia guttata). Ukázalo se, že u kuřat, jejichž věk nepřesahuje 25 dní, koreluje očekávaná délka života s délkou telomer: čím delší telomery, tím déle ptáci žijí.

Moderní genetika považuje telomery – krátké sekvence nukleotidů na koncích chromozomů – za markery stárnutí. S každým buněčným dělením se telomery zkracují kvůli neschopnosti enzymu DNA polymerázy syntetizovat kopii DNA od samého konce. Zůstává nezdvojený konec, který nespadá do dětské buňky.

Zebřičky (Taeniopygia guttata)

Vědci ve svém experimentu umístili 99 pěnkav do prostorných klecí a devět let je sledovali od narození do smrti. Po celou dobu byla zjišťována délka telomer v erytrocytech. První měření bylo provedeno, když bylo kuřatům 25 dnů. Právě v tomto mladém věku Monaghan našel nejtěsnější korelaci mezi délkou telomer a délkou života ptáků. Ve věku jednoho roku již byla tato korelace menší a v dalších letech - 3, 4, 6, 7 letech dále klesala.

Podle autorů je to právě důvod, proč vědci dříve nenašli vztah mezi délkou telomer a délkou života. „Většina autorů určila délku telomer u spíše starých jedinců. Ale v tomto případě se ukazuje, že většina jedinců s krátkými telomerami už prostě zemřela,“ vysvětluje Monaghan.

Thomas von Zglinicki, gerontolog z Newcastle University, se domnívá, že závěr, který učinila Monaghan a její kolegové, nelze extrapolovat na lidi. Podle něj přibližně 50 % ptáků zemře před dosažením poloviny průměrné délky života, u lidí se toto číslo blíží 10 %. „Je možné, že krátké telomery u pěnkav naznačují, že tito jedinci jsou predisponováni k řadě nemocí, a vůbec nenaznačují jejich možnou délku života,“ domnívá se vědec.

Anna Govorová