Dřevorubci nebo parmy (cerambycidae)

Kategorie Zvířata

Obsah

Struktura
Zbarvení
Šíření
Rozměry
Výživa
životní styl
Reprodukce a vývoj
Ekonomický význam

dřevorubci brouci, nebo parmy (Cerambycidae) - rozvětvená a početná čeleď brouků. Dřevorubci jsou překvapivě různorodí v barvě, tvaru těla a velikosti. Žijí hlavně na stromech a keřích, pro které se jim říkalo dřevorubci, a na parmách pro jejich dlouhá tykadla. Rozšířené po celém světě.

Anoplophora Anoplophora malasiaca

Struktura

Charakteristickými znaky dřevorubců jsou štíhlé, protáhlé tělo, často pokryté chlupy, a dlouhá tykadla, téměř vždy přesahující polovinu těla a často 1,5krát i více. Parmy, na rozdíl od jiných brouků, jsou schopny přehodit tykadla přes záda. Jejich oči jsou vroubkované nebo poněkud ledvinovité. Tělo a elytra jsou velmi tuhé, silně chitinizované, ty jsou někdy výrazně zkrácené. Pohlavní dimorfismus je výrazný, někdy natolik, že samec a samice stejného druhu jsou si navzájem málo podobní.

Larvy různých druhů parmy jsou podobné. Mají bílé nebo nažloutlé zploštělé tělo a krátké, ale silné čelisti, kterými vyhryzávají dlouhé a široké chodby ve dřevě. Hlava pevná, hnědá, stažená do prothoraxu. Nohy jsou nedostatečně vyvinuté a larvy se pohybují pomocí speciálních mozolů umístěných na hrudních a většině břišních segmentů.

Zbarvení

Barva dřevorubců je nejrozmanitější a skládá se z barvy samotného chitinu a případného rozložení chlupů po těle. Může mít jakoukoli barvu od světle žluté a bílé až po černou a různé kovové odstíny. Často se může vytvořit ten či onen vzor sestávající ze skvrn, pruhů a pásů různých tvarů, velikostí a barev. Některé druhy se vyznačují velkým procentem proměnlivých barevných forem.

Clit Gerbst (Chlorophorus herbstii)

Šíření

Dřevorubci jsou široce rozšířeni po celé zeměkouli, v šesti zoogeografických oblastech, a jejich rozšíření úzce souvisí s živnými rostlinami, především dřevinami.

Rozměry

Většina paren jsou středně velcí brouci, ale najdou se mezi nimi i obři, patřící k největším broukům na světě. Jedním z největších zástupců čeledi je dřevorubec titan (Titanus giganteus) nalezený v Jižní Americe, dosahující délky 167 mm. Dalším největším broukem je také jihoamerický druh - brazilský velkozubý dřevorubec (Macrodontia cervicornis), dosahující délky 169 mm. Mrena Xixuthrus heros z Fidži je také jedním ze tří největších brouků v rodině, dosahuje délky 15 cm. Největším evropským druhem je parna tesařská (Ergates faber) dlouhá až 6 cm. Mezi parmy patří i největší brouk Ruska, parma ussurijská (Callipogon relictus), dlouhá až 11 cm.

Výživa

Mladí brouci u některých druhů se navíc živí pylem květin, u jiných - šťavnatou kůrou mladých výhonků, hlodají listy nebo olizují šťávu vytékající ze stromů. Po dodatečném krmení migrují při hledání rostlin vhodných pro vývoj larev. Samice parmy přesně rozlišují podle čichu dřeviny nebo byliny a určují jejich vhodnost pro výživu budoucích larev. Většina paren jsou oligofágy a živí se rostlinami, které jsou blízko u sebe. Některé druhy žijí na jehličnatých druzích, jiné na listnatých druzích.

Batocera celebiana

životní styl

Někteří z dřevorubců se usazují ve zdech domů, ničí dřevěné podlahy budov a dokonce i nábytek. Mnohé parmy mohou vydávat ostré, vrzavé zvuky, které vznikají třením žebra na zadní hraně prototoraxu o drsný povrch mezotoraxu. Některé parmy žijící na Havajských ostrovech jsou schopny vydávat ostré zvuky třením stehen zadních nohou o elytru.

Let brouků je poměrně obtížný, zvláště u velkých druhů. Většina Prioninae je aktivních večer a za soumraku a přes den se schovávají na různých odlehlých místech. Večer jsou aktivnější zástupci Cerambyxu. Dorcadioni bez křídel jsou aktivní ve dne a v noci se skrývají v úkrytech.

Reprodukce a vývoj

Léta tesaříků jsou často velmi dlouhá, protože podmínky pro jejich vývoj jsou ovlivněny stavem, stářím a nutriční hodnotou dřeva, kterým se larvy živí. Nejranější formy na jihu středního Ruska jsou druhy Dorcadion - hlavně jarní formy. Největší počet druhů se objevuje ve středním pruhu v červnu - červenci, v jižních oblastech - v květnu - červnu. Ve střední Asii existuje několik druhů, jejichž let nastává na konci léta - začátkem podzimu.

Samice kladou vajíčka do prasklin a štěrbin v kůře a dřevě nebo do speciálních prohlubní – „zářezů“, které vyhryzávají v kůře. Po 10-20 dnech se objeví larvy, které začnou hlodat pohyby. Vývoj larválního stadia u některých druhů končí do jednoho roku, u jiných trvá dva až tři roky a je často dán potravními podmínkami larev. Kuklí se v kolébce kukly, doba trvání stádia kukly je 10-20 dní. Larvy brouka dřevorubeckého žijí pod kůrou nebo hluboko ve dřevě a brousí si tam dlouhé, dlouhé chodby. Ne všichni dřevorubci se vyvíjejí na stromě. Existují i takové, ve kterých larvy žijí v zemi a ohlodávají kořeny, u některých druhů se larvy schovávají ve stoncích trav.

Chlorophorus annulatus

Parmy mají jedno- nebo dvouletý vývojový cyklus. Většina dřevorubců se vyvíjí na stromech a keřích, ale existují celé rody, kde jsou všechny druhy spojeny s bylinnými rostlinami. Existují vysoce specializované druhy, které obývají stromy pouze jednoho druhu (např. chřástal osikový žije pouze na topolech).

Ekonomický význam

Tesaříkovití jsou nedílnou součástí potravních řetězců. Vzhledem k tomu, že se larvy a kukly většiny druhů vyvíjejí v tak konzervativním prostředí, jako je dřevo, jsou spojovacími články ve výživě ptáků a parazitického entomofágního hmyzu. Dospělí jsou kořistí různých ptáků, plazů, predátorů, malých savců atd. P.

Tesařík se podílí na minerální výživě rostlin. Ošetřovatelé plní sanitární roli, odstraňují odumřelé dřevo a využívají odumřelé stromy oslabené a rozdrcené konkurenčním bojem o světlo, postižené kořenovou houbou, houbou troud, kořenovou hnilobou stromů, do určité míry regulují šíření těchto hub. Zvláštní roli budou hrát na větrolamech a mýtinách, kde urychlují rozklad odumřelého stromu.

Tesařík působí také jako opylovači mnoha druhů kvetoucích rostlin. Parmy jsou také regulátory počtu těch kvetoucích rostlin, které opylují.

Parmy jsou jedním z nejzávažnějších škůdců dřevěných stavebních materiálů. Parmové škůdce se dělí na fyziologické a technické – druhy poškozující živé i oslabené stromy a technické škůdce – druhy, jejichž larvy obývají již odumřelý strom. Právě larva u paren je hlavním škodlivým stádiem životního cyklu hmyzu.

Acalolepta sublusca maculihumera

Některé druhy parmy se staly lidskými společníky, jako je parma domácí (Hylotrupes bajulus). V přírodních podmínkách jsou larvy tohoto druhu velmi vzácné, ale často obývají dřevěné domy, příčky, podlahové desky, okenní rámy, stropní a střešní krokve a dokonce i nábytek. Navenek je životně důležitá aktivita larev patrná pouze výskytem práškového hnědého dřevěného prachu. Jsou případy, kdy při hromadné reprodukci dům s parmou učinil nepoužitelnou dřevostavbu celých městských bloků.

Barvy jsou poměrně starobylá čeleď. Její zástupci jsou známí z nalezišť z období jury, z nichž jsou popsány vyhynulé i některé novověké taxony parmínek. Ve svrchní juře již existovaly počáteční formy paren, z nichž pocházeli moderní zástupci. V rané křídě dosahují původní formy paren výrazné rozmanitosti. Na území Ruska je pro srovnání 583 druhů: v bývalém SSSR - 880, v USA - 1200, v Kanadě - 350 a na území Ukrajiny asi 280 druhů.

Stručná taxonomie čeledi dřevorubci, tesaříkovití (Cerambycidae):